Politické modely, Descartes, existence života, filozofie
12. června 2008 v 16:32
|
Sapiens
- Politické modely jsou spíš jen sny: jejich reálnost je zřetelná jen spícímu davu a jejich nesmyslnost je zřetelná až když fungují. Tak jsme se stali obětmi snů počátků vědy: komunismu, snů o jednotě: nacismu. V podstatě jsou dnešní nacisté i komunisté stále ti samí, zasnění jedinci, kteří vidí velký problém (který tu je, byl a bude navěky), ale jeho řešení je vcelku snadné, a samo sebou každý nápad pod jednou vlajkou je cenný a objevný. Zajímavé je, že pro každou takovou ideologii je vše řešitelné mávnutím kouzelného proutku: absencí peněz, nebo absencí 'negrů'.
- Je příroda jen určitým typem planetární chemie? To bychom však potom museli přestat život omezovat na planety ale rozprostřít ho rovnoměrně po vesmíru.
- Ono sice to Descartovo "Myslím tedy jsem" svádí k závěru, že je to vyjímečná hloupost která ho k takovému důkazu vedla, že mohl říci "Vidím tedy jsem" stejně dobře jako "Chci tedy jsem" ale ono stejně dokázat existenci v plné míře není možné, a v krajním případě bychom museli dokázat že dokázat lze a že je komu co dokazovat. Tedy "Myslím tedy jsem" je sice blábol ale i nejhezčí, nejrozumější a nejjednodušší prototyp důkazu bytí. Zajímavé je, že vše, co považujeme jako bytosti za pravou vlastnost bytí, je vždy nějaký typ změny, pohybu: chtění a jeho efekt, vidění, pocity. Kdybychom nemohli chodit, ale pouze bychom jako korálovci lapali po planktonu, jistě bychom si bytí nepřipisovali na rub fyzickému pohybu, možná bychom byli více koncentrováni na jiné dimenze života.
- Zajímavé je, že si lidé připisují až nezdravou vychytralost, ačkoli za poměrně dlouhou dobu co těchto často zveličovaných schopností a výdobytků užívají nebyli schopni se vymanit z problematického stylu párování. Raději se chlubí technickým pokrokem a v citové a rodinné oblasti života nejraději uplatňují zdraví škodlivé pověry, báchorky a předsudky, než aby se pokusili v této rovině udělat jediný svobodný pokus o zlepšení.
- Krása je podivná. Je ochotna se vtělit do světa oděna v hadrech nacistických vězňů: vychrtlé modelky, na kost vychrtlé psychicky zničené dívky toužící pouze po kráse. Co si oblékne příště? Umělé nádory a degenerace?
- Halucinace nejspíš nejsou tvořeny jen na základě "sebeuspokojujících nevědomých procesů". Určitě budou vznikat i jako doplněk velmi nevyváženého procesu či myšlenky (tedy s extrémní polaritou). (Když dojdu k závěru že jsem na světě úplně sám, určitě se objeví nějaká halucinace, která mě bude uklidňovat. Když však na pozadí dlouhotrvajícího negativního halucinačního stavu prožiji něco normálně silněji pozitivního, může se objevit halucinace, která se bude omlouvat, že to svým předchozím chováním přehnala)
- Dokázat existenci života bude asi tak lehké jako dokázat existenci Boha: je to také něco co je nad námi, řídí to naše skutky i vědomí, a vyhraňuje to jak nás, naši podobu, naše podmínky, tak samo naše vnímání a jeho omezení. Není nakonec život permanentní? Nemá žádný vznik ani zánik? Pokud existuje zákon zachování energie, pak by totéž mělo platit i pro tuto makroentitu. Ve stavu A jsme C,H,O ve stavu B jsme C-H-O ale jen ve stavu B jsme život? Kde je tedy život ve stavu A? Opravdu bych se spíš stavěl k teorii, která by život zařadila po boku chemických prvků, typů energií, či typů organizace, tak aby život v určité formě existoval napříč celým trváním vesmíru, alespoň jako stálý potenciál hmoty a energie. Evoluci při tom ani popírat nemusíme, jen se z "nevyhnutelné", "bojovné" a "choulostivé" stane spíše "fraškovitou" - po dlouhých hysterizacích kolem evoluce a teorie "zachování", jež je vůbec s evolucí zbytečně příliš spojováno je tato fraškovitost nutná, vzhledem k tomu, že v tomto odlišném pojetí přírody bude evoluce hrát spíš roli "krystalizace". Rozhodně představa která je dnes převažující - vývoj, výběr nejlepšího, prostě stále do kolečka nějaké předhánění a pohyb nemusí být nezbytná. V této představě se můžeme zaměřit na obměnitelnost přírody, jednotu druhů v jakési fraktalizaci od jednoho stabilního zdroje života. Život může zaniknout a po libovolné odmlce se s jistotou objeví zase v jiné podobě jinde. A v první řadě tato představa všechny dosavadní teorie zrelativizuje, zlehčí představy jedince o sobě ve společnosti a přírodě, a přestaneme jak zveličovat naše lidství, tak hystericky křičet že tento život je zázrak jedné planety a jednoho okamžiku. Představa tance energií je samozřejmě k této teorii kompatibilní, a příjemná je i určitá blízkost k náboženstvím svým pohrdáním konečnými představami o životě. Život je nekonečný jako vesmír a rozhodně se nemusíme předhánět abychom uspěli. Jak by řekla každá druhá žába: mouchy jsou tak blbé, že stačí jen sedět a občas vypláznout jazyk, a jsme tu už od pravěku a zatím si na naši bezcílnost a lenost nikdo nestěžoval.
- Náhled na sex jako evoluční řešení mi zanesl do hlavy úvahu, že možná je sex na cestách, které jsme si zvolili jako neměnné (zničení nahoty, umlčení přirozenosti pudů, možnost vést život s rozumem), nutností. Možná byla druhá světová způsobena jen nedostatkem pornočasopisů a stejně jako jsme si tehdy řekli fuj nad určitou rasou, tak si nyní můžeme říkat fuj takovým časopisům nebo lidem.
- Řešení pro filozofii by mohlo být konečné rozvrácení model, dokonce i rozvrácení pověr, že filozof má jít za pravdou. Filozof by se měl konečně odtrhnout od nucení k vědeckosti i k vědě, a měl by k ní tíhnout jen z vlastního zájmu. Rozhodně lze třeba nazvat ony filozofické šarvátky, kdy jeden vyvrací druhého za nesmyslné, protože základní filozofickou pravdou je že nikdo vlastně neví opravdu co je pravdou. Takže by filozof spíš měl nabízet určitá východiska, vyvíjet systémy, a ne se v tom pitvat po vzoru vědců, jakoby bylo něco dáno. Ve filozofii nic dáno není, a to od základů až do nebes. Ba, filozof má více volnosti než tvůrce víry. Nemusí brát ani ohled na lidi, ani na to zda bude přijat. Kdyby si dnešní filozofie uvědomila svojí opravdovou svobodu i potenciál, mohla by být neustále kreativní a živá. Je neuvěřitelné množství neprobádaných perspektiv k životu i světu, je jen v dnešní otupělosti, že filozofie se začala koupat ve stejné tůňce jako věda - zatuchlé, stojaté, hluboké a teplé. Stručně: měla by se zaměřit na naprostou svobodu závěrů vůči pravdě, a specializovat se na rozvádění a rozšiřování možností chápání reality. Žádný jiný obor to tak dobře zvládnout nemůže. Zachovala by si jak onu svobodomyslnost jíž oplývala z začátku, tak pokud už si na ni navykla, ukotvenost v systému potřeb a řízení člověka (popř. přírody, života).
