Abiogeneze, teorie porfyrinů

26. července 2008 v 2:00 |  Ars
  • Nejdřívě rozeženu milicemi dvě "hlavní cesty" abiogeneze: metabolismus / dedičnost první1.
  • Abychom se v problému trochu psychologicky vyzbrojili, musíme nejdříve prohlédnout malou duchovní inkoherenci badatelů. Spočívá v tom, že když se snaží definovat život, vyjmenují asi 6-10 rysů, které všechno "živé" musí splňovat, abychom mu mohli odejmout uvozovky. Avšak bytosti, která stojí za diferenciací hlavních přístupů k abiogenezi, jakoby bylo vše jasné: stačí že trávíme a dědíme, toť život (jinak by existovaly i cesty obranyschopnosti, růstu atd). Takže vědecká analýza se ukázala schopná v případě definice života, avšak v případě rozcestníku pro badatele abiogeneze si věda mnoho záležet nedala.
  • Jak například popřít svět oživlých RNA (dědičnost první)?
    Vezměme v potaz, že pro samotnou generační adaptaci organismu je protokód pouhým nástrojem, a generace jen jakoby sbírají data. A pro jejich zpracování, vyhodnocení a každé eventuální nabootování (tvorbu jedince) potřebuje každý tvoreček2 svůj protokód, který s mírnou pravděpodobností doladění a efektivizace syntetizovali rodiče. Tedy v první řadě názor, že RNA či DNA jsou jakousi opravdu první živou žvýkačkou, na kterou se teprve nalepily kamínky, prach a štěrk (proteiny, enzymy a jiná neživá protohmota) je zcestný. Vím že toto přirovnání odrazuje, ale paměť počítače není samostatný počítač, ačkoli je pravda, že bez ní by počítač absolutně nefungoval. Podle mého názoru jsou RNA/DNA pouze velmi šikovný nebo možná dokonalý způsob biochemické paměti.
  • Podobně ohyzdný názor, že "život je jen obalem DNA" je snad individualitou paměti a procesu popřen také.
  • Ne, nejdříve se nedědilo. Už krápník, po věky se převrstvující udržuje dokonale informaci, a nové podoby ji dědí velmi podobně s dědědním v objektovém programování. Nechce se mi ale věřit, že by jakákoli neživá věc, která má takovéto "dědičné" či "reprodukční" schopnosti přesvědčila nějakou metabolickou panspermii ke slynutí v nový druh života. Kdybych já byl duch svatý, nikdy bych krápník pro jeho schopnost dědit neoplodnil metabolismem.
  • Úvaha: výpočet optimality nemá smysl nad soustavou automatů, kde možnosti jednotlivých konkurenčních algoritmů přesahují logiku schopnosti. Chceme-li tedy propočítat přírodu v dané materialitě, je zcela mimo mísu vytvářet život nesmrtelný, bez vnějších a vnitřních nutností. Přijměme na zkoušku hypotézu, že veškeré metabolické systémy jsou vždy konečné. Nebo alespoň vždy, když mají svou početní úlohu spočítat nejlépe3. Nyní tedy jak bychom chtěli počítat? Určitě ani pět minut, ani miliardy let nedají přírodě zamýšlenou4 optimalitu. Je prostě nutné umožnit těmto zákonitě smrtelným uchovávat nejpodstatnější části svých objevů a replikovat je v jejich syntézách, aby byla umožněna co nejdelší možná výpočetní doba. Zároveň však musíme škrtnout replikační rovnocennost a musíme tato zadní vrátka našim soupeřícím matabolitům přivřít nutností soupeřit i o vytouženou replikační syntézu5. Zjednodušeně: naše příroda zvolila metabolické struktury právě pro jejich smrtelnost, aby pak soustavu ještě dimenzionálně rozšířila o soupeřivé množení. Tím načrtla hrací síť minimálně jako uspěj na druhou.
  • DNA možná předcházela RNA. Stejnětak možná RNA měla předchůdce v daleko jednodušších paměťových jednotkách.
  • RNA mohla být původně také odpadem těchto jednodušších prebiotických útvarů, nebo na hlavní kódovací asistentku byla povýšena z nějaké vedlejší funkce, např. prototypu prebakteriální krátkodobé paměti.
  • Také mohla RNA vzniknout abiotickou cestou. Přičemž naše prebiotické útvary jí nacházely v sousedství potravy6, takže se postupně naučily z ní vyčíst např. jak vhodnou potravu pátráním v blízkosti najdou, popř. zda už zde byl někdo jiný. Něco jako rozcestníky a návštěvní knihy u shluků potravy. Tato teorie by také mohla vysvětlovat vznik DNA, jako zápisníčku nalezených RNA, a zároveň adopci RNA pro tyto vstupně výstupní operace nad DNA.
  • Je možné že základní hybnou silou / fraktalizačním semínkem všech druhů života jsou hemoglobinové a chlorofylové proteiny (porfyriny)? To znamená, že jejich oscilační chemická povaha je základem filozofické vůle, a zároveň se život vyvinul kolem nich, jako obal, který k sobě tito živí prckové chemicko-kauzálně přitáhli. Představme si například, že nějakou náhodou někde vyvěral hemoglobin, a ten pak v zájmu optimální oxy/deoxy cirkulace využíval náhodně nalezených proteinů k pohybu ke zdroji kyslíku a od zdroje, či k uzavření se do řiditelné struktury přijímání kyslíku a vydávání oxidu? Nebo jen vytvářel součtovou fluidní inteligenci.
  • Je velmi pravděpodobné, že až (pokud) lidstvo popíše komplexní a snadno pochopitelnou formou všechny vztahy v pozemsko-slunečním biochemickém ekosystému, stane se "hlavní vědou" hledání nových matematických soustav a napodobování zdejších biologických procesů v nich7
1) neživý předchůdce života měl mít proti ostatnímu neživému tuto vlastnost, na jejímž základě se pak, domyslíme si, adicí té druhé objevil život
2) v teorii optimality lze tvorečka nahradit "módem výpočtu optimality"
3) doplněno, protože necháme-li se zmrazit atp. jsme sice nesmrtelní, a možná přitom i metaboličtí, avšak přijdeme tím o mnoho pokusů uspět jako jedno z řešení přírody, a naopak necháme-li se rozmrazit abychom se vzbudili a zemřeli později, nesmrtelnost samozřejmě negujeme, a také mimochodem poměrně riskujeme, že v nové přírodě už pro nás nebude místo
4) nemusí být nutně zamýšlená, tato volba může být třeba determinovaná fraktálem života
5) můžete chtít ženu kterou mít nikdy nebudete, a můžete pak být rádi, že jste povili potomky s jinou, avšak právě už možná to, že je nemáte s vytouženou může v důsledku vést k zániku vašeho rodu, nebo degradaci protokódu
6) potrava = universální proteiny
7) takovou soustavou je například počítač, i když v dnešní podobě k evoluci binárního života nepostačí, za předpokladu že je k fungování života potřeba všechen fyzikálně-matematický balast který náš život obklopuje, ale pravděpodobně i umožňuje (povaha vesmíru, jeho rozdělení na hvězdy planety a galaxie gravitací, existence gravitačních vln, existence světla, a kvarková kompozice hmoty)

ODKAZY:
wiki:
http://en.wikipedia.org/wiki/Life#Definitions
http://en.wikipedia.org/wiki/Abiogenesis
http://cs.wikipedia.org/wiki/Porfyrin
http://en.wikipedia.org/wiki/Hemoglobin
NCBI 3D
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/Structure/mmdb/mmdbsrv.cgi?uid=60169
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/Structure/mmdb/mmdbsrv.cgi?uid=64793
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/Structure/mmdb/mmdbsrv.cgi?uid=43242
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/Structure/mmdb/mmdbsrv.cgi?uid=47307
 

Komentáře

1 pitvok pitvok | Web | 16. ledna 2009 v 4:32 | Reagovat

zajímavý zajímavý ale pořád to vychází z toho, že život je něco, co se liší od neživé hmoty a že život se dá vystopovat jako nějaká látka

2 Autor Autor | 11. května 2009 v 0:51 | Reagovat

No, já se právě snažím upozornit na možnost, že se život od neživého ani lišit nemusí :) Tohle by právě zajistila ta teorie porfyrinů. Já si zde nevzal (aspoň zatím) za úkol otázku vyřešit, spíš jsem pronesl kritiku nad současnými směry přemýšlení v abiogenetickém oboru, zkritizoval jej i obecně, a navrhl několik nových alternativ... Zatím totiž nemám ve své filozofii jasno zda uznat existenci život či ne, a potom zda přiznat vědomí všem grupám materie (rozuměj kameni, podmnožině kamene apod.)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.