Hudba, poznání, "oblast zájmu v hudbě"
3. července 2008 v 2:13
|
Sapiens
- Charakter "epochální" hudby úzce koreluje s "epochální" vědomostí. Měli bychom tedy v každém oddělitelném údobí vědy nalézt odlišný typ hudby. Hudbou se totiž snažíme zahňácat ostrost reality určitou strukturou emoce - dá se říci emocionálním schematem.
A realita, kterou každý člověk vidí, je bez ohledu na jeho inteligenční úroveň tvořena primárně jako vedlejší produkt přední inteligence lidstva. V kostce: chtě nechtě každý člověk vnímá svět hlavně ve světle aktuálního stavu poznání, a tak i hudba, která se snaží s každým takovým viděním vypořádat, bude k různým epochách poznání algoritmicky přiřaditelná. Samozřejmě má hudba i svůj vlastní moment setrvačnosti, i jistý typ vlastního rozvoje, ale nic z toho nemá zpětně na poznání takový vliv. Nejedná se zde však ani tak o povrchní hnutí hudby, jako jsou proudy a větve. Spíše o onu emocionální schematizaci, která je v dané epoše napříč styly zhruba stejná. - Další zajímavou věcí je jak se člověk do hudebního světa zařazuje, jak si tvoří "zájmovou oblast". Ačkoli většině lidí jakoby na propagovaném stylu záleželo nejhlouběji, nebo jakoby na svém odvětví hudby velmi záviseli, lze říci že získání preferencí je primárně závislé na prostředí kde se člově vyskytuje. Chování zájmovosti bude tedy podobné více fraktálu, nebo bude mít kvantový charakter, vzhledem k tomu že k nastavení každého jednotlivce vede obrovská zpětnovazební, sebereflektivní a spíše nepředvídatelná deterministická síť dalších jedinců. Konstantami fraktálů zde budou nejspíše větší prostředí: velkoměsta, venkov, čtvrtě nebo pobřeží.
