- Je zřejmé, že lidská logika i jazyk jsou v přírodě jedním z nejmladších a prozatím nejneschopnějších nástrojů. Zatím zcela platí Klímův výrok, že lidský mozek je nezdařilý pokus a tedy omyl přírody.
Jako příklad lze uvést to, že sama lidská logika je vlastně součástí, či rozvojem jazyka přírody. Samozřejmě kamkoli jen oko dohlédne, všechno co člověk dokázal v přírodě už odedávna bylo zakomponováno, a to v dokonalejší či dokonalé formě. Také není tajemstvím, že člověk zakládá svou "inovátorskou" pýchu na ukradeném: zcela bezohledně totiž vykrádá poznatky přírodních postupů a "věd", a i když se jedná o vzorce a mechanizmy zcela pouze extrahované z přírody, pokládá je za prvotně své, a přírodu v tomto smyslu musí nutně degradovat na "hmotný objekt". Dělá z ní tedy jakéhosi "nevědomého" hlupáka, aby pak svým "uvědoměním" z přírodního mechanizmu udělal svůj "art of science". Nesmíme však zapomínat, že ačkoli člověk takřka neobjevil nového nic, a nakonec většinou svých objevů přírodu zcela bez narušení likviduje a devastuje, je jeho role i tak přírodní. Nakonec tedy to, že jsme, i přes naše břídilské mrchožroutství a vynález "vědomí" za účelem "ideové krádeže" a sebe obelhávání v zlatém křesle "pána tvorstva", je zachráněno. Kým? Samotná příroda, a to, že vše co máme a děláme, je jen jejím vývodem (rozvojem), nás z role ožralého humpoláckého ničemy staví do role "nešikovného žáka" přírody. Obraťme list k jazyku. Náš jazyk (a konečně uznejme, že jazyk je globalizující pojem, shrnující "columnální organizace" a vlastně všechnu behaviorálně-informatickou produkci lidstva), je ve svém počátku, kdy se zcela nutně, jako každá jiná inteligence, učí od svého sourodého kontextu. Všechny instituce jazyka (vědy, sociální režimy ...) se tedy nutně musí v první fázi "naklonovat" z toho co je v přírodě už hotové. Jde prostě jen o to, že media našeho jazyka vznikla teprve nedávno, a jak funguje každá inteligence: vznik nového media znamená zkázu a zapomnění jakkoli kvalitní logiky výchozí, a začátek od píky. Těžko říci, možná jsou "poměry stran" natolik extrémní, že než naplníme naše nová media vší starou, zapomenutou logikou, stačíme přírodu zničit natolik, že život zanikne. Každopádně je to přání přírody, otestovat svůj nejnovější jazyk v lidském měřítku (což také přináší riziko: co chybné slovo, to sada atomových bomb, aplikovaná na své vlastní kořeny a báze). Kdy budeme kvalitní? Teprve tehdy, až na nové úrovni jazyka dosáhneme reintegrace do původního kontextu přírody. Jakákoli "umělá" východiska jsou nejubožejšími sny, a zavrhovat ve své slepotě nehorázně štědrou a nekonečně geniální infrastrukturu přírody je v lidském měřítku jak největší hrozbou, tak ukázkou nekonečně debilní struktury lidské společnosti. Až budu v práci klonovat sekvence meta-rna budu daleko spokojenějším tvorem, než jakým můžete být se vším tím lidským sajrajtem, který neustále chrlí naše o rozum okastrované fabriky: vozy, ženy i víry a morálky. Nakonec stačí k tomuto zlořečení proti stávající lidské naivitě jen dodat, že příroda oplývá mnohem vyšším měřítkem integrace (i vzájemného významu druhů), než dokážeme svými narcistickými pojmy (boj, přežití, úspěch - prostě teorií evoluce) pojmout či vyložit. A my? My jsme v první řadě podružnými nájemníky této geniální hostitelky, a máme-li ji zklamat, jsme na správné cestě. - To, že namísto exaktních a nevypočítavých metod používáme jakýchsi sociálních pavěd (kracie a ismy); to, že jsme schopni se donekonečna a bezhlavě ukájet idiotickou fraškou neuvěřitelně pitoreskních i kolosálních forem (podobni tak hlodavcům s páčkou štěstí*) v osobním životě, namísto okamžitého poučení se; to, že jsme schopni se v miliardách person přetvařovat do "charitativního cítění", a na druhé straně pro zvrácení stavu neudělat ani zbla, či dokonce za "temnou oponou medií" loupit a vraždit, v neokřesťanském duchu spasitelství; to, že vynález počítače a internetu se nakonec uplatní v nejminoritnějším smyslu, ponechávaje globální řízení sociální bytosti výše zmíněným idioticky loupeživým metodám; to, že i v momentě, kdy má takřka každý chamtivec možnost uchřoustnout si něco pomocí těžké zbroje a velkoplošné nukleárně-devastační techniky, přenecháváme tuto zbroj náhodným majitelům, zřídkakdy obdařeným něčím jiným než ubohostí - to vše by nás už konečně mělo napomenout. Bez globální pospolitosti jsme vystaveni oprávněným revolučním tahům, které však s jistotou nemají daleko k radiovému průseru. Přenechání demokracie výpočetní technice a omezení výpočetní techniky lidským citem je jediné východisko, kterému se, dá-li debil (poukazuji nikoli na Boha), stejně nevyhneme. A samozřejmě až problémy začnou škvařit lidské červy natolik, že se začnou pohybovat ve svých teplých výkalech parazitie na člověku i přírodě, pak si každý člověk uvědomí, že to, co ho dělí od "utopické pospolitosti", tedy ony stupidní bezduché hračky, od Auta, Ledničky až po Cestu na měsíc, či CERN a hamburger, jsou lépe zanedbatelné, než čistá příroda, a bezpečný domov. Se současným i následujícím přístupem děláme to co každý kuřák, akoráte v tisíckrát větším měřítku: pěkně nebezpečnou hloupost.
*) Pokus se skutečně odehrál. Myši byly obdařeny páčkou, která zapojena do mozku, vytvářela v myším mozku pocit štěstí (slasti). Jak myši dopadly? Mačkaly je tak dlouho než zemřely hlady. Tím odkazuji na reálný charakter lidských vymožeností (porovnej s ekologickou situací, s dopadem lékařství na zdraví, s dopadem velkovýrobního potravinářství na zdraví jedince, s globální sociální nespokojeností, s nesnesitelným odpočtem z života (práce, práce, práce), kterým na rozdíl od zvířat platíme už i jen za přežívání (každý křovák se vysměje 8*5 hodinám týdně pro jedno kuře, jedno vepřové, a hromadu zeleniny), přidejme lehkomyslnost naší kultury ke korelačnímu faktoru kriminality (vrahoproduktivita dekadentních aspektů morálky), a co nemusím ani zmiňovat: nebezpečí, kterým jsme si sami jako nacionalisté (pardon, vy ne? a co ta vlajka? co ti spojenci? co ti nepřátelé svobody, práva a demokracie, nebo práce, pořádku a socialismu? co ty bomby v rukou maniaků, které jsme jak blbí zvolili, když ne jiné idioty či sebe. co ta "pozapomenutá lidská neštěstí", o která nám jde do doby, než projdeme "sociální terapií zaměstnání" - životy které bychom jako kooperující celek dostali bez problémů do pořádku, ale nic, žerte bahno, my nemáme čas, vzpomeneme si až při příštím zpravodajství či dokumentu). A snad úplně nakonec: kolik věcí se točí kolem ropy, že? A co se bude točit až se přestane točit ropa? Krev. Otroci? Těžko říci. Lidé jsou horší než hyeny, jen je to v době blahobytu tabu a vytěsnění.). Není to všechno právě taková rezidentní chiméra? Mozek není vybaven tak, aby takovou situaci správně vyhodnotil, prostě jinak funkční logika myš v této situaci zabije. Za čím jdeme? Za pohodlím, zdravím, blahobytem a dočasnými hodnotami: to vše je nám diktováno (či určováno) "narcistickými" funkcemi, takovými, které jsou samým základem "reflexu chtění". Vím, že budu spokojený - chci. Nebezpečnost záměrů je také evidentní. Tím je oprávněnost metafory s "páčkou štěstí" takřka prokázána. Naivkům, kteří věří v neposkvrněnost svého života, nechť je přáno ještě více blouznění po obchodech a "továrnách na zkažený život". A těm skeptickým, dejme věčný klid, neboť jejich trápení je věčné. Společnost se nezmění. Dekadentní a do záhuby se ženoucí chátra iracionálně se chovajících otroků své kultury.
Teď je snad jasné kde vzal tento blog svůj název :) Jen už mě nebaví dělat z tohoto světonázoru konečné vývody, a ucházet se o přízeň k nim mezi lidmi. Z toho člověku nakonec vždycky jen přeskočí. Konečně dnes jdou tací do jednoho pytle "spasitelů", a jsou oblíbeným plivátkem davu. Nakonec být opět "léčen" na psychiatrii, především ze svého názoru, už je mi natolik nechutným projevem idiotství, že v krajním případě přihmouřím oko nad nejkrajnějšími činy dementního všeználka: dobrého kulturního člověka.