Sádrokartonové oči Ježíše Krista

23. srpna 2008 v 1:57 |  Scriptor
Má máma má bezduché pantofle. Kristýna si vymačkala poltergeista z palce. Křivý úsměv apoštolské madony je dnes v každé šrajtofli, krom té bezdomovecké. Ryzí komunista to však má jinak. Tak dlouho chodí s uchem k vodovodu pro vodu, až se ucho utrhne (lichvář). A jak tomu bývá vždy v zaostalých případech, kdy je oholené ohanbí daleko hbitějším faktem, než podstatné zkroucení prostoru kolem některých elementárních částic (toliko z Ježíšovy nazaretské studie "O orgasmech a plití"). Abychom citovali klasika "vítejme máry svých světlic, a seznáme, že své světlice jsme mi, a kláda, jev toliko chabý, se zpucuje do chmury štamgasta". Zduřelá krabice pantomim je odtud potud jen nádherným obrysem elementární relokace pozitronů. Tato relokace může jak za monadické kopírování fraktálu do sebe sama, tak stojí za fraktálem samým, jako rozrůstání své vlastní harmonie. Tupírovaný pes je horší křečka v kapse. Dlouho si musíme "mastit kládu", abychom ušetřili naše mozoly před mastmi a pastmi světoznámé Nivey. Naše otupělé dobro-zle klaustrofobické zjevy se kolébají, ve skutečnosti, ze strany na stranu v bezrozměrné třídě podmnožin bodu. Budeme-li tento artefakt hýčkat v pelesti vran, dojdeme k závěru, že ortopedické boty nejsou ani ortopedické, ani boty. Rozmotaná pijavice nadělá v pivě mnohem více roztočů, než brusič jazyka českého v pravidlech krafského neopisu. Ryzoto je močovinou prosycený aparát hořlavin, neboli konstrukce k upalování za živa. Buď opilý, buď červ - tal pravil Klíma svým žákům neňáké třídy. Otoman po Otovi je ryze ryzoto. Z toho plyne ryzotovitost, či psychologicky "transverzální ryzotoidnost" některých výše vychýlených psychologických formulací psýchy: tranzitivní, reduktivní, relační (relativní), a nakonec reflexivní. Sklopením hlavně potom dosáhneme zrychlení tepu, a na druhé straně tramvaje dojde k "poklopcové averzivní reakci". Odtáhni se skřečku "řekl Ježíš" svému psu, když ho chtěl obrat od kosti. Jaké byly Ježíšovy sliby na poli ochrany zvířat a přírody? Jaké byly kroky podniknuté apoštoly? Nižádné. Toliko se spokojili s tvrzením. Oceli. Roztáhli nohy, a Ježíš je všechny vykloktal. Je to zřejmě nechutné, ale nic to nemění na faktu že Ježíš nebyl ničím více, než primitivním pozérem. Stejně tak nacisté, komunisté, ergoterapeuti, a všichni spisovatelé od "S": Sartre, Stanislav Lem i André Breton. Krom těchto i všechny dnešní neosekty: metalisté, rockeři, emo, beatníci, "huliči", i horda nejapných vtipů: umělci, policisté a modelky. Ti všichni se podílejí na rozrůstání Kristovské fragmentace harmonickou realitou přírodního cyklu. Jakub Jankovič z toho usuzuje (v knize "Střídmé pověsti strýčka Franze, aneb Kafkovské sračky proléta Nietzscheho"), že všechny přednárody trpěly shodnou duševní degenerací, která s devadesáti-procentní naměřenou lokační pravděpodobností stojí za vší tou procesní likvidací českého básnictví. K této likvidaci také zcela zřejmě přispívá realita, že veškerá tvorba leží bez ohledu na místní toxicitu v Lazarově komnatě, tedy na jednom stole. Ježíš se snažil obejít některá pravidla, stejně jako podporoval, a i uskutečnil některé zásadní procesy v likvidaci vědy. Ježíšově armádě padlo za oběť nemálo vědců, čímanů i číňanů (vědců to ex offo). Jeho matka se těchto honů také účastnila, a nezřídka zneužívala fakta i konkreta zlikvidovaných autoritních entit. Tímto způsobem "nakorelovala" do žebříku kauzality informace poměrně mnoho invazivních degenerativních vstupů, a spolu s Ježíšem tedy byli jedním z nejzákladnějších tvůrců disharmonické kauzality, tzv. Schopenhauerovského příkoří. Problémem se blíže zabýval Hegel, avšak jeho vývody spadají do zcela jiného oboru (křest a světovláda disharmonie jako základ myšlenky o sobě - vznik kauzalit a jejich autokorelační a relokační charakter). Vcelku kvalitně se také na výzkumu tohoto frekvenčního vandalismu podepsali Ponte a Krebbs. Co znamená rozkol vědomí a vědění v detailu? Vcelku nic více než škvíru v iracionálním (amechanickém) kontinuu. Lze proto bez okolků přistoupit k teorii zmatku. Zmatek budiž postulován. A postulát budiž slepeckou holí v chaotické harmonii. Celek nakonec postavíme na roveň úhoři. Úhoř je ryba - a ryba může a nemusí být podmnožinou rybníka. Tato relace je transkribtivní, a není možné ji přenést do jiného kontextu bez kompletního překladu do zcela bezprůnikové sémantické množiny. Tento vývod je pro nás nejdůležitější, neboť přeložíme-li Ježíše a vše kolem něho tímto mechanismem do dnešní doby (neboť dnešní doba je vystavěna, a tedy příroda je vystavěna, na zcela jiné sémantické množině než před Ježíšovým degeneračním aktem), vypadne nám co? Hovno. Pardon, bible, a pojetí Ježíše, jakožto závazku a záruky stvořitele, že naše podstata je kryta posledním soudem, a po zániku platformy sortována pomocí 5S buď do perpeticko peripetické hermeneucity pekla, nebo je transkribována do "vznešené podoby" přes "Jazyk Kristův". Nic více, nic méně. Je tedy patrné, že historická fakta (kauzální komplexy) tvořící jistou epochu přírody se po poměrně nahodilém souznění několika kontextů a procesů zvrhla do zcela efemérní, plně paradigmatické, a čistě reflexované bipolární verbalizace perspektivy prostředí, procesů a kauzalit, v níž procesy a kauzality nemají místo, a vše je řízeno zcela derealizovanými předpisy, které se "osvědčují". Osvědčení je však také zcela odtrženo od reality. Atribut reálnosti obou oborových množin, které jsou kauzálně pouze jednostranně švitořeny, lze považovat zcela za důkaz redimenzionalizační transkripce, jak je výše uvedeno. Aktuální stav post-Kristovské sémantiky je tedy zcela nepostihnutelný, a proto i lokální postřehy do Ježíšova života postrádají spolehlivost nad oněch 90%. Z lidského hlediska jsou tedy takové postřehy spíše nepravděpodobné. A tedy tento článek vcelku neříká nic o celém vztahu. Pouze na 10% charakterizuje vztah mezi dvěma absorpčními sémantikami kauzality a pseudokauzality.