Umístění sebe-entitizace ve vnitřní kauzalitě

3. srpna 2008 v 8:25 |  Sapiens
  1. Všechno, co se filozofii vědomí motá pod nohy lze prakticky bez mrknutí oka vyškrtnout
    : vnímání, myšlení, motorika, cítění, paměť či fantazie. Nic z toho není důležitou součástí z hlediska samotného vědomí. Například vizuální zkušenost, to že "se nyní dívám na toto", se mi zdá být důležitou součástí vědomí, jen proto, že tok vizuálních dat je vědomím označen za vlastní, čímž se subjektivně zrakový vjem dostává do popředí, netvoří-li rovnou neoprávněně většinu subjektivního vědomí. Důležité tedy nejsou jednotlivé uvědoměnosti, nýbrž to co je dělá součástí vědomí. Můžeme tedy na tyto partikulární otázky pozapomenout, ačkoli bádání na jejich poli dále zůstává metodologickým přínosem studia či filosofie vědomí. Nechme však v popředí jen to, co ze všech těchto dat či kontinuit dělá "náš prožitek", jinými slovy co z nich dělá nás, co je svazuje v jedno místo.
  2. Předpokládejme, že všechny tyto periferie jsou nikoli rámcového charakteru, nýbrž každá z nich tvoří v kontinuitě organismu, vedoucí k vzniku vědomí, partikulární kontinuity. Tím jsme vytvořili dostatečné podmínky k položení otázky podle jakých kritérií umístit spřažení té které kontinuity s sebe-entitizací uvnitř kontinuity samé. Je sice nemožné si představit, jak by vypadalo prožívání, kdybychom v "zrakotvorném procesu" byli "vědomě umístěni" jinak, ale díky tomu, že kontinuitu zrakotvorného procesu si lze představit naprosto konkrétně, nemusí nás nepředstavitelnost variability polohy uvědomění zraku vůbec trápit.
  3. Nyní se vraťme k pohledu shora. Pod nohama máme všechny potenciální kontinuality, tvořící sešpendlením v jednom místě vědomí, nebo je každá z jednoho místa svedena k nějakému tomu agentu, který teprve samu entitizaci umožňuje a zprostředkuje (jak jsem popisoval např. Vědomí z jazyka IV. proces který vše "slovně" svazuje s "já", jakýsi zacyklený prepodvědomý proces). Co totiž ještě nebylo zmíněno vedle kontinuit vjemů a aktů, je metakauzalita* životní potřeby všech obyvatel žijících pod ústavou DNA. Dejme tomu, že lze tuto potřebu vyšší tělesné akce (potřebu jíst, pracovat, myslet atd.) "slepit" z potřeb všech jednotlivých buněk, orgánů a soustav, jak jsou chytře propojeny a jejich tužby "svedeny" a "zkalkulovány". Můžeme takto tedy do procesu včlenit další samostatnou metakontinuitu.
  4. Zdá se celkem logické, že za stanovených předpokladů je nutné umístit uvědomění do každé jednotlivé kontinuity tak, abychom tím zajistili funkční a efektivní udržení života. Konkrétní řešení které se nabízí je, že samo umístění vzniká výhradním průnikem životní potřeby s periferními kontinuitami. Tím máme na jednom místě mechanicky vyvedená všechna partikulární předvědomí všech našich buněk, což ve výsledku samozřejmě dělá jejich kolektivní vědomí (je-li to pro vědomí výhodné, beze zbytku se začleňuje do vyšších celků, proces má cosi podobného s transplantacemi či implantacemi umělých rukou, očí - prostě jsou uvědoměny). Tato souborná nutnost někam spět a vyvíjet činnost** nakonec (protože sama je mentorem činnosti i hodnotící odezvou každé akce) má nejlepší šance být tím, kdo kalibruje umístění svazu, a nakonec i hlavním tvůrcem jedinečnosti uvědomělé existence.
  5. Celý mechanizmus je lepší si představit směrem od buněčné jednoty (kterou jsem já), k vjemům a aktům. Toto východisko navíc usnadňuje nutnou separaci myšlení, představ a dalších hluboce zažitých pseudosoučástí vědomí, od základní polohy vědomí: která nemá ani charakter vjemu, ani charakter sebe-komunikace (myšlení).
  6. Koncepce také konečně uschopňuje z vědomí všechny ostatní živé tvory, ba dokonce umožňuje postavení života a vědomí na roveň, a otevírá dveře otázkám typu "vznikl život prvotním uvědoměním?".
  7. K diskusi zůstává především: jak toto základní reziduum popsat? Centralizovaná životní nutnost s průmětem na periferní čivové a interně-externí manipulační kontinuity? Tím se ale úplně ztrácí subjektivní zjev vědomí který byl čtením 1-5 vytvořen.
Poznámky:
*Slova kauzalita a kontinuita v tomto článku vhodně zaměňuji. Jinak vyjadřují v podstatě to samé: převoditelnost na kauzální proces, a procesuální jednotu, zároveň všechny vedou od někud někam, přičemž vytvářejí např. zrak.
**Ostatní kontinuity žádnou "vůli k něčemu" ani "nutnost k něčemu" nemají. Dle mé jiné teorie bychom bez těla - a hypoteticky bez nutnosti se živit - neměli žádný podnět k vytvoření vědomí. Zkrátka dle této teorie jakákoli rozumová soustava s vjemovou, byť existující na základě živé materie nemá důvod bez "potřeby jíst a množit se" jakkoli se uvědomovat, nebo i "jen myslet". Např. Futurámské "hlavy".
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.