Pokusím se v poměrně široce pochopitelné formě podat jednu formu bludu, které jsem podlehl na konci roku 2007. Nebudu zde nějak rozpitvávat negativní faktory, které mě v něj uvrhly, ale považuji za důležité uvést, že "dojem" vznikl především díky špatným životním podmínkám a velmi negativním zážitkům tehdy v Brně, tedy hlavně souhrou špatných zkušeností a podmínek v krátkém časovém rozmezí, včetně bezvýchodné mezinárodní politické situace (Barma, Írán, Gruzie[!]).
Představte si, že se nějaké dejme tomu "mezinárodní revoluční hnutí", s velmi sofistikovanými psychologickými nástroji rozhodne zvrátit chod světa a převzít moc do svých rukou. K podřízení lidí použije tedy manipulace na podprahové úrovni: postupně začne rozlepovat po městě účelně vytvořené značky (tehdy Brno opravdu zaplavily drobné žluté štítky moravského separatisticko-nacionalistického hnutí za samostatnost "Moravy", a dokreslovaly tak předtím spíše nepovšimnutý kolorit tamního street artu zjm. jeho stickerovou odnož). Jak účelně? Prostě si představme, že opravdu promyšleným obměňováním takových štítků, či jejich postupným doplňováním, zasáhneme do myšlení člověka dokonce až tak hluboce, že nejen, že ho tím úplně vykolejíme, nýbrž vytvoříme tím jakýsi virus: infikovaný člověk se tak určitým způsobem stává roznašečem takové infekce. Nakonec přiřaďme již infikované skupině jistou nepostřehnutelnou změnu chování či vzezření, kterou se mezi sebou sociálně-předělaní jedinci poznávají: psaním VElkých písmen na začátku textu, nebo černým oblekem.
Dejme tomu, že cílem takové manipulace je například zneviditelnění etnických čistek (blud rozvedu v příštím díle): jakmile je takto město nevědomě zpracováno, nikdo si nevšimne, že z romských čtvrtí zmizí všechna populace, nikdo si nevšimne, když vás "hlavní síly" (muž s doutníkem z akt X, a podobná forma "organizátora") třeba někde mezi lidmi zpacifikují nebo zlikvidují - to prostě je pomocí podprahového programování z vnímání "občana" zcela vygumováno, tak, že mezi realitou a tím co vidí, je nepropustná, mlhavá a neviditelná bariéra.
Chlebodárci převratu (obvykle nacisté) po dokonalém přetvoření města rozšíří mezi své "duchovní kastráty" také speciální techniku: čtečky myšlenek, které zajistí podchycení neadaptivních jedinců, kódy pro rychlé sdílení příkazů (tehdy QR kód), to vše většinou umě zabudované v mobilním telefonu. Také je způsob myšlení a mluvy natolik promyšlený, že předělaní jedinci využívají distribuovaného myšlení, popř. jejich cílem je právě zapojit do něj váš mozek, a tedy získat pro rostoucí revoluční hnutí další výpočetní kapacitu.
Děti jsou pak podřízeny tvrdé psychologicky/psychiatricky vedené duševní kastraci: jsou voženy tam a zpět na jakési zrůdné tábory, jsou řazeny na nástupištích a je jim vrýváno jejich číslo (namísto jména, původu), jsou také zbavovány pozitivních emocí atp. Jejich rodiče jsou samozřejmě daleko snáze přeprogramovatelní, proto v rané fázi revoluce se setkáváme s dětmi plačícími nad tím co se kolem děje a doprovázející rodiče, kteří je za to surově bijí, nebo je učí takové fakty ignorovat.
Nelze opomenout, že od začátku musí v konceptu nemocné reality existovat i konspirační protirevoluční hnutí (tehdy Vietnamci, BIS, vědci a umělci, také oficiální reklama na situaci rostoucí slepoty reagovala, z uměleckého postu, tehdy např."bandage face" - city light), které je od začátku do konce s vámi. Pravděpodobně se tím realizovaly mé frustrované společenské/rodinné potřeby, dávaje konečně za pravdu i frustrovaným ambicím či odměřeně "potřebě seberealizace", které stojí v pozadí celého duálně-konspiračního bludu.
Postupně se i blízcí lidé změní (skrze své jinak nepříjemné vlastnosti a chování) v nepříjmemné zpracované a chladné stvůry.
Také osoby k nimž zrovna tíhne sexuální pud jsou ze své "zmanipulované" podoby vytrženy a postupně jsou nějak zakomponovány do antikonspiračních plánů nemocného, a celý blud nakonec akceleruje samotné libido, takže nemocný, ačkoli by pravděpodobně normálně "sexuální situaci" vyhodnotil negativně (maximálně by si uvědomil sexuální přitažlivost dotyčné osoby), svoje chování proliferuje tímto konceptem, podává zmatené návrhy popř. řeší záchranu lidstva primárně s objektem latentního zájmu. Já naštěstí tehdy v zájmu maskování využíval "neolingvistiky", takže dotyčná pravděpodobně ze změti "pseudojazyka", kterým jsem jí žádal o ruku a založení samostatné republiky užívající tento nový jazyk (protože ten starý zklamal - umožnil takové svinstvo) nic moc nepochopila.
Nakonec se celá "logika věci" zvrhla, a já zastával rozštěpenou roli spasitele/trestače (tu jsem byl to a tu ono, přišlo mi skvěle logické, že jsem Satan, a zároveň tím lidi spasím, že konečně jsem tu také z vůle přírody, která už se na tu nesmyslnost vývoje (cross-platformní inkonzistence: genetická část vývoje v pořádku, ale tam kde se věci vyvíjí pomocí myšlení už nelze mluvit o úspěchu) už nemůže dívat, proto zplodí konečného řešitele, mě, který zároveň ukazuje "přírodní logičnost a původ" biblických pojmů a postav, a také má prokázat existenci Kristýny, mého tehdejšího nemocí doprzněného konceptu jednolité přírody - bytosti, mající v skrytém parametru/skupině dokonce i komunikující vědomí. Tento odstavec je sice asi absolutně nestravitelnou strukturou špon, ale budiž, lépe to vysvětlit zatím neumím. Snad alespoň připomenout, že taxikáři nejsou "mí" andělé, policisté nejsou "mí očistcoví čerti", a duše Židů ještě nejsou připraveny k návratu na zem, také jsem si Brno nevybral proto, že ho Adolf Hitler vykonstruoval a přichystal jako ideální centrum pekla (nebe, peklo, ráj na jedné zemi, a do pekla se jeden zrovna po E461). Nakonec ne všichni Brňáci jsou v Brně právě pro svou špatnost, přichystáni tak pozvolným přechodem z "poslední zlé revoluce" přímo pro pekleizaci. A doufejme, že peklo, je-li nějaké, nespočívá na tom, že je mamon stále zjednodušován, až nakonec poznáme mamoniaky podle toho, že za největší luxus a temno, považují klečení v tramvajišti na hlavním nádraží, a vrýváním svých přání (či vklepávání kladívkem) do kolejiště, nepřetržitě, dokud tím jejich dluh není splacen. (Kdy řeknu já, někde mezi syčením nadpřirozených jazyků na kolemjdoucí).
Také je tu možnost bodu zlomu, kdy se domníváte, že jste spiknutí natolik prohlédli, že nyní musíte veškerou moc, kterou jste (svou schopností) takto přebrali do vlastních rukou, nějak šikovně užít, a navrátit lidem jejich původní identitu (rozhled atp.). Domníváte se, že veškeré vaše myšlenky nyní "taktují" mysle všech "napojených", a zároveň předpokládáte, že musí režimu pomalu odvykat (protože předpokládáte konspirací provedený zásah za jednosměrný, změny za "návykové" - zkrátka je zde vložen jakýsi "posttraumatický terapeutický koncept").
Příště snad rozeberu blud blíže z perspektivy jeho "fašisticko-židovské" bludové polarizace, která není vlastní jenom mě.
