(z korespondence s Birdmanem@Mageo.Cz)
Už dlouho mi leží v žaludku komprese. Tak mě tak napadlo použít buď atraktor-bifurkace, nebo embedding. Pokud se v tom pp. nevyznáš (já se v tom orientuju zevrubně teprve měsíc a půl. Je to matematika chaotických systémů (fluktuace kapalin, plynů apod.).
Atraktor je útvar v chaotickém systému, který potřebuje dlouho času než vznikne - z chaosu. A nakonec každá částečka, která se k němu dostane, se k němu přidá (atraktor je dynamický útvar), takže se do něj za chvíli zařadí a uspořádaně fluktuuje (také ho tím asi posiluje). Bifurkace je jev, který nastává, když změna jednoho minimálního parametru atraktoru vede ke globální modifikaci celého systému (patrně translaci). K tomu tedy vytvořit pro každý soubor (sadu) specielní atraktor (nejlépe GAmem), který by pro všechny vstupní byty obsahoval bitové impulzy, vedoucí k jednoduchému odběru namodifikované změny zpět jako původní byte.
Už dlouho mi leží v žaludku komprese. Tak mě tak napadlo použít buď atraktor-bifurkace, nebo embedding. Pokud se v tom pp. nevyznáš (já se v tom orientuju zevrubně teprve měsíc a půl. Je to matematika chaotických systémů (fluktuace kapalin, plynů apod.).
Atraktor je útvar v chaotickém systému, který potřebuje dlouho času než vznikne - z chaosu. A nakonec každá částečka, která se k němu dostane, se k němu přidá (atraktor je dynamický útvar), takže se do něj za chvíli zařadí a uspořádaně fluktuuje (také ho tím asi posiluje). Bifurkace je jev, který nastává, když změna jednoho minimálního parametru atraktoru vede ke globální modifikaci celého systému (patrně translaci). K tomu tedy vytvořit pro každý soubor (sadu) specielní atraktor (nejlépe GAmem), který by pro všechny vstupní byty obsahoval bitové impulzy, vedoucí k jednoduchému odběru namodifikované změny zpět jako původní byte.
Ta druhá verze je obtížnější, ještě jí budu muset prozkoumat. Jde o to, že embedding je teorie, která se snaží vysvětlit (a pp. dokazuje) že stačí minimální kolekce nedostatečných parametrů atraktoru (resp. libovolného i nechaotického systému) k popsání komplexní informace o útvaru (např. dimenzi zjistíme časově odděleným odběrem jednorozměrné hodnoty (báze, elementu) s určitou přesností). Tady by bylo schéma opačné - data by byla onen systém, například vír třípísmenného pseudokódu, který necháme od určité krátkozápisné (kompresibilní) fáze běžet a v určitých intervalech odebíráme na stejném místě hodnotu. Získáme pak zaprvé kýžený pseudokód a pak jeho dimenzi, nakonec právě málopísmennost směsi způsobí poměrné opakování elementů, takže nebude těžké správně vybrat lokaci a interval. Pak zrekonstruujeme prostor, umístíme sekvenci, a použijeme nějaký dekodér, který např. z trojrozměrné krychle písmenek, vygeneruje 40 znaků nebo tak něco (ta čísla ignoruj), pan Takens je pravděpodobně mnohem fikanější, a možná by poradil (kdyby mu to místo 3M/3m hudby udělalo looseless 25kb + centrální slovník systémů třeba 20M...to pak máš dost malou cenu mít pro každou sadu mp5 o 700M/50m kompresi 250kb + 45M :) ale říkám matematika je to hustá... nelineární integrálové rovnice, maticový překlad layeru systému, pak nějaká pool s chaotickými elementy s ideálním chováním. Samozřejmě pak dekomprese bude trvat tak dlouho jak rychlá bude pool a vyspělé genetické a neurální funkce (nakonec proč nepoužít pro předkompresi třeba rar nebo lzh ...) nevím mě to přijde zajímavé ale implementovat to tedy bude chtít toho s tou zářivkou a třema žárovkama :)
