Došel jsem k závěru, že samotná autoreflexivní "pizizubí" produkce je poměrně invazivního charakteru. To však není pouze její výsadou: lze předpokládat, že kdybychom zaslechli co si myslí naše vlastní podvědomí (zcela opomíjeje, že v mé teorii už několikrát padlo podezření na stejnou příslušnost nevědomí a pizizubek), také by to narušilo tok našich vlastních myšlenek.
Když si tedy představíme, že myšlení probíhá alespoň na dvou nezávislých rovinách a datových oborech, tedy, že máme více paralelních toků myšlenek, a vědomí je jedním z nich, nebo jejich generativně-konkurenčním součinem, a že náš jazykově-sluchový interface se rozšíří ještě i do nějaké nevědomé sféry, kde se některý z mých toků propaguje, ventiluje a komunikuje s podobnými aparáty v okolí, je potom snadné si představit, jaký vliv může mít takový dlouhodobější input na kondenzitu a následnost mého vlastního vědomí. Lze si tedy představit, v kostce, že vznik dalšího vědomě-kognitivního aparátu znamená konkurenci standartnímu procesu vědomí: narušuje můj vlastní cyklus, pozornost, a především svádí můj vědomě-pragmatický myšlenkový aparát na scestí - zahlcuje jej "intuitivně pravdivými" informacemi, které jsou však kompaktovány zdaleka ne racionální metodou: nesou právě iracionální schemata. Jedna věc tedy je, že egem velmi chráněný cyklus myšlení je narušen, a druhá, že je zaplavován a unášen tokem iracionálně modulovaných schemat.
Když si dáme dohromady dvě a dvě, je zřejmé, proč "pobyt v pizizubím prostředí" je "silně dezintegrujícího charakteru" a vede od paranoii až k zvýšené halucinační luciditě*: dezintegrované ego je tlačeno do krátkodobých, dlouhodobou frustraci intenzitou připomínajících výkyvů, a při tom je samo vědomí stále zaplavováno chimerizující modalitou podprahové preverbální komunikace. To už se zdá být dobrou kondicí pro nástup halucinózy libovolné intenzity, a s šikovným paranoidním skluzem i libovolné extenzity (čas) nebo i dimenzity (++).
Samozřejmě také k mému odhadu (předsudku) patří i teorie "dosažení porozumění" pizizubek: že daný jazykový aparát, ačkoli není iluzorní, vznikl jen a pouze díky proliferaci asociačního viru do interfacového prostředí mozku - tedy, že bez široké neurotické a psychotické (paranoidní atd.) základny, by daný aparát nebyl připojen k vědomí. Toto zde uvádím proto, že tyto pobyty v nižších jazykových sférách ve mě (jaro) zostřily jiné psychotické a paranoidní "stáze", což sice byl přechod z lineární progrese nemoci na logaritmickou, ale na druhou stranu tento tlak velmi záhy uspíšil vlastní snahu se vyléčit, a utnul tak tři léta trvající lehkou halucinózu i s podhoubní těžkou méněcenností během několika týdnů (samotná léčba pak ony tři dny). Také jsem to uvedl proto, a hlavně proto, že u každého, kdo pizizubky slyší, lze podobné nemoci, a především halucinačně lucidní orientaci psyché, nalézt. Je tedy otázkou, do jaké míry bude platit samotný předpoklad, že do tohoto komunikačního prostředí se budou nořiti zejména již jinak nemocní duchové, a také do jaké míry je pravda, že je právě tato sublimace psychózy - označená pizizubí frekvence na ladiči pozornosti - může z prvotních chorob úspěšně dohnat k intenzivní sebeléčbě a změně "duchovního pohlaví" ze sebetyranky a konfirmérky pavěd na vnitřního autoritáře, a fanatika rozumných myšlenek.
* původně jsem chtěl použít "lunaticitu" - tedy abych "nakřáplost" k halucinóze publikoval pomocí náměsíčnictví. jenže pokud použijeme LUCIDITU, tedy BDĚLOST či JASNOST K halucinacím, lze to určitě s trochou pochopení uznat jako dobře vyjádřené "pozitivní nastavení k halucinózám" ... když jsem bdělý k činu ...
