# Příznivci panické hrůzy, tento článek je něco pro vás, a až jej dočtete, určitě počněte provolávat mezi lidem poplašné zprávy. Je mi na nic.
# Je mi na nic ze systému, který neumí udělat zhola nic pro lidi, zvláště když je sám příčinou krizí, jako je ta, kterou právě svět prochází. Je mi na nic, když lidé uspokojují zákon nabídky a poptávky, který evidentně není zcela bezvadný (většinou jeho kolísání způsobuje války). Je mi na nic, když kvůli takovému zákonu prosperuje výroba a nadužívání nesmyslných artiklů, a na druhou stranu výroba věcí užitečných či krásných je první na odstřel (když zavírají nějaký podnik, není to samo od sebe - práci s určitou komoditou zkrátka několik existujících, opravdových lidí - obchodníků s komoditami vzdá - a některé obchody se udrží, ať už je komodita neužitečná jakkoli).
# Pamatuji si ještě našeho učitele zeměpisu, jak krátce po "revoluci", neboli šaškárně s klíči, nafukoval význam českého tradičního řemsnictví, jako krystalexy, jablonexy a podobné, a říkal nám, jak důležité jednou budou až budeme v tzv. Evropě. Všechno je však naopak, a z toho je mi zle: naděje o které všichni s odstupem od revoluce snili se umí evidentně obrátit v nulu během mžiku, plané tlachy ekonomů, kantorů a "pamětníků!" o tom jak sofistikovaný je "kapitalismus" na rozdíl od "socialismu", podložené snad pouze nedostatkem banánů a masa v konzumech jsou vlastně konečně ve své nahotě opravdu jen planými tlachy o výhodách kapitalismu, a nikdo vlastně neví jak to strukturální monstrum, které v podstatě velmi hluboce řídí život každého z nás, řídit. Je mi z toho zle, protože myslící člověk nemá v tomto světě, zcela rozhodně nemá místo u nějakého "řídícího panelu", a je mi z toho zle, protože mi začíná být líto toho, jak na současný, a vlastně několik set let starý systém budou dál a dál doplácet lidé, ti nejhloupější, a obvykle nejvíce zotročení. Sice naší lidskou kulturou hluboce opovrhuji, ač rozhodně ne vším co je či byla schopna zrodit, avšak z hlubokého soucitu s blbečkem-lidem je mi zle zcela zákonitě.
# Paškál a candrbál v politice samozřejmě slouží pouze k dobarvení životní situace mnoha, která nadešla. Odjakživa tvrdím, že politika nemá na život lidí, aspoň těch, kteří mají to štěstí, že se nenarodili s mozkem uznávajícím protizákonné činy, žádný vliv: politika, svou distribucí směšných subvencí nemá na stav toho kterého řemesla a řemeslníka žádný vliv; politika takřka slouží pouze určité elasticitě platformy, v které je dáno, obchodníkům, a tedy všem zaměstnavatelům, se pohybovat, a taktéž tuto elasticitu vyvíjí (v tom lepším případě k lepšímu) i pro běžné mezilidské operace - spory, převody majetku apod.. V tomto ohledu není od věci si uvědomit, že věřit v moc politbyra je něco jako v mládí plakat pro zvířátka která jsou pro naše syté teřichy masakrována velice sériovým způsobem. Zkrátka to celé padá někde jinde, a strašák který za tím stojí je skrytý, tak, že jej ze spletité sítě bytí nevyškrábe ani zkušený hacker.
# Také je mi zle z celé té nafoukané Evroameriky: nic nám tu nefunguje, nikoli procenta, třetiny populace mají k mravní čistotě velmi daleko (je kouzelné kolik lidí je zde poměrně sadisticky založenými rasisty, rozhodně jich je daleko více než malé skupinky otevřeně vyholených nacionalistů, je kouzelné jak k sobě mají všichni daleko, a jak zle se dovedou chovat ke svým dětem, a jaké důvody k tomu postačují ... a je ostuda jak užívají své dočasné spásy: benzínových vozidel - těch mrtvých), ale každý z nás samozřejmě moc dobře ví, co je pro (nejen) arabské státy dobré. Jak si vůbec může český politik, nebo občan dovolit myslet, že má právo mluvit muslimským státům do jejich jurisdikce či etiky, když hned za rohem si na všechny ty šikmooké a "přičmoudlé" a "arabáše" poměrně distingovaně flusne. Je mi zle z židů, kteří se budou rvát s arabem o kus městečka, a je mi zle z araba, který dělá totéž: vždyť výsledkem bude nekonečný konflikt, který tam bude všechny kmeny stát mnoho životů, a země zůstane na místě, nikam se nepohne, nikam neuteče. Za touto i onou válkou současnosti stojí vždy a na každé straně nafoukaná přiblblost zúčastněných národů: a pokud toho nenechají v Izraeli sami, spadne tam špinavá bota Evroamerického primitiva, a bůhví jaké následky bude mít jeho stranění židům, pravděpodobně podněcované přeromantičtělou historifikací práce Ády Hitlera, nebo snad za stranění židům převlečený strach a opovržení "turkem"? Možná ten amorální humusák který se skrývá v Evroamerické morálce a "diplomacii", a který si tu a tam rád zajuchá do mordovačky opravdu na čas zastaví vraždění, svým naprosto neopodstatnitelným straněním, avšak spor bude mezi všemi národy ležet dále - a jeden zašlápnutý ohníček je vítězství fakt jen pro totálního debila. Je mi zle z toho, že inzerce překypuje žebráním o pomoc.
# A je mi zle když poslouchám své přátele: všichni se mění, a co bylo na nich dobrého zahazují pro svou velmi evidentní lidskou slabost pro sebe sama, pro svou pověst atd. Je mi zle z onoho voyeurismu mediálního člověka-konzumenta vůči vraždění a katastrofám, a současně jeho přehlíživosti k řešení takových problémů normální (ústní) cestou.
# Je mi zle při představě, že nástroje, jako je jazyk či oheň asi vlastně slouží a vždy vedou k úpadku, a je mi zle při představě, že aktuální návyky lidstva a každého jednoho občana, ať už jakéhokoli státu, spolu s geografickým rozložením masy (široce: s "přemnožením" člověka na biologicky neproduktivní či jinak nedostatečné půdě), vedou právě k nutnosti a ne(z)vratnosti nefunkčního a dozajista zcela odpudivého maso-a jinak-kombinátního systému, který nejen že nám neslibuje než rostoucí chorobnost a rekurentní závislost na nenažraném lékařství, nýbrž nám ani neslibuje internacionální mír, či jeho možnost, a dokonce nám neslibuje ani klid a pohodu, nýbrž jen a pouze zcela děsivé zjevy zobrazované stereotypně v médiích, ekonomické turbulence, a neustálé rachocení koleček v podobě hladů, třídní, rasové a ideologické nenávisti, které jsou fyzickým hladem po určité komoditě (lásce, pochopení, potravě, uplatnění, smysluplnosti práce) pouze rozdmýchávány a v pravdě živeny.
# Je mi zle z člověka, který obdivuje génia, který člověkem své doby opovrhuje, a po pravdě nevím co si o takové situaci myslet: kdo by chtěl být tím géniem, nebo tím člověkem, s plným vědomím své role? Je mi zle právě z toho, že jakýkoli tah vpřed je hned rozežrán protichůdnými živly, asi tak jako když se o odkaz Ježíšův stará papalášská světská instance, která se neostýchá mluvit do peněz, ekonomiky, ba i do životů svých oveček, kterým nedokáže nikdy rozumět, odvařuje pak ona teologická svolení a zákazy pravděpodobně ani ne tak z nějakých zcela abstraktních formulí, jako z nějakých stařeckých vrtochů. Je mi zle, když si uvědomím s jakou jistotou lze srovnávat sci-fi o totálním vyplenění přírody (Silent Running, D. Trumbull, 1972) s křivkou krokodýlů, šimpanzů či medvědů. A je mi zle, když si uvědomím, že ona nafoukaná lidská opovržlivost v tomto filmu, onen arogantní a posměvačný post, ze kterého opovrhovali v tomto filmu vrtochy posledního "ochránce přírody", například tím, že rád jedl opravdovou, špinavou zeleninu, která je dokonce tak nedokonalá, že jí je třeba omýt, když si uvědomím, že většinou s odporem hledím do lidí právě na tuto vlastnost.
# Mohu klidně nechat bokem, že mé předpoklady ohledně dělnické strany se naplnily. To bude mít stejně ještě poněkud delší a drastičtější rozvoj. Avšak nesmíme rozhodně usínat na vavřínech (teda, nevím co z uvedeného je zaslouží více), je totiž poměrně jisté, že celková maxima sociálního přepětí povede, alespoň na evropském hřišti k rasové dohře, po otevřeném spojení "dělnictva" s rasismem a na druhé straně po "premilitarizaci" romů to je víc než jen pravděpodobné. Jiná věc je, že mizí pracovní příležitosti, lidé začínají mít reálné existenční problémy, a stát dál hraje své už sto let ohrané a průhledné role o balíček peněz na louce zkázy.
# Konečně, přijde mi odporné (a je mi zle z -), když pak všechna tahle utahaná a zidiotštělá masa, včetně inteligence a elit, začne blouznit o všech těch revolucích, osvobozeních a svobodách, a blouznění hned převádí v krvavou nebo alespoň krajně amorální realitu. Je vám taky už trochu zle? Víte odpověď na mou otázku (co s námi teď asi bude)? Vždyť je polozřejmá a skorojasná, stačí jen myslet trochu jako puberťák s náběhem na genialitu: když už je nám zle, tak budeme zvracet!
# Eh. Tohle nebylo zvracení, to byl jen průjem.. asi už na mě jde mexická chřipka.
