Vůdce
Loutky
Takový je hlas?
Stovky mlčí
Radost trávy
Osudová ruka
Slavík
- zpěv neznámý
- podoba matná
- obecně užívaný
Plochá slova lásky
Zařezávají do lepkavého prostoru života
Na šikmo položenou pilou
Ostrá slova
Mlčící politici, tančící politici
Oslovená slova
Oslovená čísla občanských průkazů
Mlčící politici, mlčící mříže
Ohluchlé příkazy
Staromódní chápavost omezených výšek
Strastiplné posuzování zevnějšku jedinců
Samochodící hodinky pádu
Samolepící pásky ostudy
Hýčkavá náplast bídy a smutku
Roztrhaná nářkem nad přemírou
Svítící oči módy
Eustachové chápání osudu
Vytvořené vjemy
Otevřené dialektiky předposunutých možností
Lidé obmotaní absurhovanou kauzalitou charakteru
Vypreparované zážitky a odosobněná slova
Rozhovory o lásce vedle lásky
Rýžová pole tutanchámónů a nepoznaných otroctví
Olhaný kámen přívětivosti
tyčí se do hvězdného pole zdvořilostí a smutků
Ožalostněný kámen samoty a stáří
chvějící se ostny jedu, vraždy a pelestí vran
chodící zkáza
mluvící jazykem zrodu k zániku
místo holé lebky
jen holá pravda odhodlané nicoty
svržených obrazů pravdy
svraštělá čela galerií
posetá matematikou sociálních dějin
hebký had vzájemnosti
na dece prošívané stejnými hady, v krvi
Strohé ruce a myšlenky vnitřní módy
Upřímné klácení stromů a pošlých zvířat
zbytky krys se ukájejí nad poslední fotografií života,
nad poslední vědomou reflexí kontinuity
Figurální klenoty duše se hnusí nebi
Nebe jen stojí nad zčeřenou hladinou prázdnoty
Zelené, dužnaté a štiplavé osamocenosti duše
Opuštění rukou stvořitele
za druhou branou světa
Ohrané písně ničení:
rozpuštěný tvor
ohlodaný člověk
kyselinou rozežraná tkáň opilce ubitého tyčí v podchodu
rozleptané ruce v batohu u potoka čekají na svého naprogramovaného nálezce
člověk opřený rukama o zeď se hořící rozpadá
zlámaný člověk v uzavřeném lomozu praskajících čelistí a svorníků vypouští krev na třech místech
ruka zastřeleného člověka se sune pomalu ze stolu
rozstřílené děvče padá na svou přes otce přehlou matku, dodávajíce tak
šťavnatou polohu celé dýmající pustině bývalé osady
a několik číselných položek do rostoucích národních složek ztrát
v neutuchající apatie zmítající se ulepený a paranoidní hmyz na své poslední baště plné nefunkčního jedu
rozkládající se útroby kuřáků, alkoholiků, narkomanů a těch kteří příliš uvízli v potravním stereotypu
vyrovnané chuti a uspokojivé ceny
rozervaný voják
kulky, ploty a klece vytepané do vesmíru jako věčné odloučení hodnot, v jediném, soucitném gestu opovržení
milostné pletky v rohovině z destilovaného sexu
romány vystlané a polepené hamižnými časopisy neukojenosti
vysvětlení
- jsem odpad
jen hloupý idiot plave skulinami katastrofy plný radosti z papírem polepené prázdnoty a smutku
jenže běžný život nás zve na krátké hody, nevalné chuti, nedostatečného intelektu, a nevkusnému poznání:
metr
mikroskop
pitva
... nic víc už pod těmito slovy není,
jen stále a dokola
ten samý orchestr uvěznění okamžiku v síti rychle přístupného vědomí
omráčený padám zas a znovu na kolena
je tu ještě někdo?
shluky čísel si to štrádují sem a tam,
vyjadřujíce s přirozenou radostí reflexu svou množinnost ve všech dimenzích
o nic víc jim nejde
čím má však toto pozorování pokračovat?
jaký nástroj rozumu je dostatečně čistý k uzavření dalšího okruhu
až budou ženy dostatečně chytré
budou budovy ohraničeny konstruktory mnoha parametrů
a sady ifů budou interagovat dál do interiéru
některé budou formovat tvary a výrazy prostoru
jiné pouze vlnit jej a jeho světlo neznámou, neslyšenou a nezaznamenávanou hudbou života
přímo přirostlou k jeho hlavnímu generátoru ve všech organických jistotách toho posledního
který stále oslavuje svou existenci svojí existencí
nic neformující článek, který vysílá jen podstatu
nebo pouze formující článek, který nic nezpůsobuje
pouze moduluje takové kauzální voluntarity
které v žádné ze svých možností nepřeskakují z řady do řady
tančící okamžik základu bytí prohlíží všemi myšlenkami i skutečnostmi sám na sebe
odlučuje se od svých určení a putuje na neznámé půdy své nutnosti
neoddiskutovatelná racionalita tvořená potřebou subjekce koherovat
subjekce sama ztracena v totální transpozici kauzální koherence
nemůže nikdy podniknout jedinou cestu za dvěma skutečnými tvářemi koherence: absenci
absence je pouze reflexí fixována v pohyblivém měřítku rostoucího krystalu
absorbujícího neuspořádané jednotky do jejich vlastního pravidla
neexistence uspořádání je nakonec při kongregaci stejně platným členem jako jeho existence
je tedy zřejmé, že bytí ví o nebytí, stejně jako nebytí o bytí
lidé budou začínat každý dialog nějakým konstruktorem
a každý člověk bude obsahovat život jen na heslo
svět bude prosvětlen intelektuální jistotou, a protmelen efektivními postupy a směry
fotony budou reflektovat jejich systematiku s takovou radostí
že je budou obalovat, věnčit a obletovat v rozmanitých proudech
srostou s nima, a budou jim poskytovat nečekané komunikace, vjemy i pole k dalšímu vývoji
Loutky
Takový je hlas?
Stovky mlčí
Radost trávy
Osudová ruka
Slavík
- zpěv neznámý
- podoba matná
- obecně užívaný
Plochá slova lásky
Zařezávají do lepkavého prostoru života
Na šikmo položenou pilou
Ostrá slova
Mlčící politici, tančící politici
Oslovená slova
Oslovená čísla občanských průkazů
Mlčící politici, mlčící mříže
Ohluchlé příkazy
Staromódní chápavost omezených výšek
Strastiplné posuzování zevnějšku jedinců
Samochodící hodinky pádu
Samolepící pásky ostudy
Hýčkavá náplast bídy a smutku
Roztrhaná nářkem nad přemírou
Svítící oči módy
Eustachové chápání osudu
Vytvořené vjemy
Otevřené dialektiky předposunutých možností
Lidé obmotaní absurhovanou kauzalitou charakteru
Vypreparované zážitky a odosobněná slova
Rozhovory o lásce vedle lásky
Rýžová pole tutanchámónů a nepoznaných otroctví
Olhaný kámen přívětivosti
tyčí se do hvězdného pole zdvořilostí a smutků
Ožalostněný kámen samoty a stáří
chvějící se ostny jedu, vraždy a pelestí vran
chodící zkáza
mluvící jazykem zrodu k zániku
místo holé lebky
jen holá pravda odhodlané nicoty
svržených obrazů pravdy
svraštělá čela galerií
posetá matematikou sociálních dějin
hebký had vzájemnosti
na dece prošívané stejnými hady, v krvi
Strohé ruce a myšlenky vnitřní módy
Upřímné klácení stromů a pošlých zvířat
zbytky krys se ukájejí nad poslední fotografií života,
nad poslední vědomou reflexí kontinuity
Figurální klenoty duše se hnusí nebi
Nebe jen stojí nad zčeřenou hladinou prázdnoty
Zelené, dužnaté a štiplavé osamocenosti duše
Opuštění rukou stvořitele
za druhou branou světa
Ohrané písně ničení:
rozpuštěný tvor
ohlodaný člověk
kyselinou rozežraná tkáň opilce ubitého tyčí v podchodu
rozleptané ruce v batohu u potoka čekají na svého naprogramovaného nálezce
člověk opřený rukama o zeď se hořící rozpadá
zlámaný člověk v uzavřeném lomozu praskajících čelistí a svorníků vypouští krev na třech místech
ruka zastřeleného člověka se sune pomalu ze stolu
rozstřílené děvče padá na svou přes otce přehlou matku, dodávajíce tak
šťavnatou polohu celé dýmající pustině bývalé osady
a několik číselných položek do rostoucích národních složek ztrát
v neutuchající apatie zmítající se ulepený a paranoidní hmyz na své poslední baště plné nefunkčního jedu
rozkládající se útroby kuřáků, alkoholiků, narkomanů a těch kteří příliš uvízli v potravním stereotypu
vyrovnané chuti a uspokojivé ceny
rozervaný voják
kulky, ploty a klece vytepané do vesmíru jako věčné odloučení hodnot, v jediném, soucitném gestu opovržení
milostné pletky v rohovině z destilovaného sexu
romány vystlané a polepené hamižnými časopisy neukojenosti
vysvětlení
- jsem odpad
jen hloupý idiot plave skulinami katastrofy plný radosti z papírem polepené prázdnoty a smutku
jenže běžný život nás zve na krátké hody, nevalné chuti, nedostatečného intelektu, a nevkusnému poznání:
metr
mikroskop
pitva
... nic víc už pod těmito slovy není,
jen stále a dokola
ten samý orchestr uvěznění okamžiku v síti rychle přístupného vědomí
omráčený padám zas a znovu na kolena
je tu ještě někdo?
shluky čísel si to štrádují sem a tam,
vyjadřujíce s přirozenou radostí reflexu svou množinnost ve všech dimenzích
o nic víc jim nejde
čím má však toto pozorování pokračovat?
jaký nástroj rozumu je dostatečně čistý k uzavření dalšího okruhu
až budou ženy dostatečně chytré
budou budovy ohraničeny konstruktory mnoha parametrů
a sady ifů budou interagovat dál do interiéru
některé budou formovat tvary a výrazy prostoru
jiné pouze vlnit jej a jeho světlo neznámou, neslyšenou a nezaznamenávanou hudbou života
přímo přirostlou k jeho hlavnímu generátoru ve všech organických jistotách toho posledního
který stále oslavuje svou existenci svojí existencí
nic neformující článek, který vysílá jen podstatu
nebo pouze formující článek, který nic nezpůsobuje
pouze moduluje takové kauzální voluntarity
které v žádné ze svých možností nepřeskakují z řady do řady
tančící okamžik základu bytí prohlíží všemi myšlenkami i skutečnostmi sám na sebe
odlučuje se od svých určení a putuje na neznámé půdy své nutnosti
neoddiskutovatelná racionalita tvořená potřebou subjekce koherovat
subjekce sama ztracena v totální transpozici kauzální koherence
nemůže nikdy podniknout jedinou cestu za dvěma skutečnými tvářemi koherence: absenci
absence je pouze reflexí fixována v pohyblivém měřítku rostoucího krystalu
absorbujícího neuspořádané jednotky do jejich vlastního pravidla
neexistence uspořádání je nakonec při kongregaci stejně platným členem jako jeho existence
je tedy zřejmé, že bytí ví o nebytí, stejně jako nebytí o bytí
lidé budou začínat každý dialog nějakým konstruktorem
a každý člověk bude obsahovat život jen na heslo
svět bude prosvětlen intelektuální jistotou, a protmelen efektivními postupy a směry
fotony budou reflektovat jejich systematiku s takovou radostí
že je budou obalovat, věnčit a obletovat v rozmanitých proudech
srostou s nima, a budou jim poskytovat nečekané komunikace, vjemy i pole k dalšímu vývoji
telegrafní sloup
mech
modrá obloha
růžová ústa ještěrky
šedivá složka žuly
jedna z kapek vody pod splavem
cíp plamene od oranžové po černou
jedlá soda
dmychadlo starodávné pece
oteklá ústa lásky
vylákaný nepřítel
osoba z přímého dohledu
osoba z dohledu
těžké mraky
vytrhané zuby
rozďoubaná sedačka opřená o bok vysokého domu
výhled na plot
hračka v trávě
opakovaný nejapný nápad
opakované ústraní
opakovaná radost
umíněná víra pouze intelektu v jedinečnost vlastních prožitků
katalog víry, soudů, přátelského sdílení
výřezy jednolitosti prorůstající stabilním hnutím pocitu jednoty
fotografie štícení, závratí a usmrcující konečnosti vztahu
díly seriálů
bezmyšlenkovité vibrátory pornofilmů
závratná jmění opovrhovaných ve své podstatě
závratná opovržení svou vlastní podstatou: bez jmění
svět ochromený ve svém množení svou gardou závislostí
efektivní zbývá pouze porucha
od první chybějící láhve mléka
od prvního vřískajícího hladového děcka
přes kaskádové šílenství
a internace hladomoru
až k bolavým uším schopnosti prožívat:
prázdnota a lhostejnost prorostou jak telegrafní sloupy do posledních radostí života
lidé se naplní stanoveními, parametry, suspendibilitou a procesualizací do posledního koutku bytosti
pak se svět zadrhne, a rozjede se tichým a neústupným
plně funkčním mechanismem odvědomění individua
v tomto světě nebude nikdy srovnáváno mnohomužství s mnohoženstvím
svět bude vyprázdněný od lidí schopných pouze zabydlovat se, a nikdy nebydlet
lidé pochopí, že mezi léčením a neléčením není rozdíl
lidé pochopí, že jejich beznaděj a samota je pouze následkem jejich produktivního života
a kůň luně udělal zvonec
odtrhla jas, koně nechala
etuda marného rána svazuje
koloběh lámaného másla naznačuje
nedobré drama rozvodu
tenký uzávěr vážky zla
i já
kam až vjede nůž našeho směřování do těla rozumu přírody?
jsme připraveni provést nekonečnou, marnou perverzi její totální preparace?
je nám všem jasné nakolik nekonečně hloupí oproti své konstruktivě jsme,
že jí chceme celou transfigurovat pomocí reflexe,
než abychom jí rozvíjeli v její podstatě, rychlosti a s ohledem na její nekonečně delší konstrukční historii,
na její nekonečně rozsáhlejší obsažnost pracujících systémů?
přijali jsme již před svou monumentalizací realitu toho,
že celá naše systémová produkce zabírá zcela poslední příčku celé hitparády dějin života?
že poslední prvok a dokonce i my sami, jsme navždy za hranicemi svého omezeného analytického chápání?
jsme opravdu ochotni stavět si dál a dál piedestaly, s vědomím toho, že jediné, navždy jediné,
co je dobré, vhodné, rozumné a chytré je nereprodukovatelně zabudováno v naší vlastní platformě?
mech
modrá obloha
růžová ústa ještěrky
šedivá složka žuly
jedna z kapek vody pod splavem
cíp plamene od oranžové po černou
jedlá soda
dmychadlo starodávné pece
oteklá ústa lásky
vylákaný nepřítel
osoba z přímého dohledu
osoba z dohledu
těžké mraky
vytrhané zuby
rozďoubaná sedačka opřená o bok vysokého domu
výhled na plot
hračka v trávě
opakovaný nejapný nápad
opakované ústraní
opakovaná radost
umíněná víra pouze intelektu v jedinečnost vlastních prožitků
katalog víry, soudů, přátelského sdílení
výřezy jednolitosti prorůstající stabilním hnutím pocitu jednoty
fotografie štícení, závratí a usmrcující konečnosti vztahu
díly seriálů
bezmyšlenkovité vibrátory pornofilmů
závratná jmění opovrhovaných ve své podstatě
závratná opovržení svou vlastní podstatou: bez jmění
svět ochromený ve svém množení svou gardou závislostí
efektivní zbývá pouze porucha
od první chybějící láhve mléka
od prvního vřískajícího hladového děcka
přes kaskádové šílenství
a internace hladomoru
až k bolavým uším schopnosti prožívat:
prázdnota a lhostejnost prorostou jak telegrafní sloupy do posledních radostí života
lidé se naplní stanoveními, parametry, suspendibilitou a procesualizací do posledního koutku bytosti
pak se svět zadrhne, a rozjede se tichým a neústupným
plně funkčním mechanismem odvědomění individua
v tomto světě nebude nikdy srovnáváno mnohomužství s mnohoženstvím
svět bude vyprázdněný od lidí schopných pouze zabydlovat se, a nikdy nebydlet
lidé pochopí, že mezi léčením a neléčením není rozdíl
lidé pochopí, že jejich beznaděj a samota je pouze následkem jejich produktivního života
a kůň luně udělal zvonec
odtrhla jas, koně nechala
etuda marného rána svazuje
koloběh lámaného másla naznačuje
nedobré drama rozvodu
tenký uzávěr vážky zla
i já
kam až vjede nůž našeho směřování do těla rozumu přírody?
jsme připraveni provést nekonečnou, marnou perverzi její totální preparace?
je nám všem jasné nakolik nekonečně hloupí oproti své konstruktivě jsme,
že jí chceme celou transfigurovat pomocí reflexe,
než abychom jí rozvíjeli v její podstatě, rychlosti a s ohledem na její nekonečně delší konstrukční historii,
na její nekonečně rozsáhlejší obsažnost pracujících systémů?
přijali jsme již před svou monumentalizací realitu toho,
že celá naše systémová produkce zabírá zcela poslední příčku celé hitparády dějin života?
že poslední prvok a dokonce i my sami, jsme navždy za hranicemi svého omezeného analytického chápání?
jsme opravdu ochotni stavět si dál a dál piedestaly, s vědomím toho, že jediné, navždy jediné,
co je dobré, vhodné, rozumné a chytré je nereprodukovatelně zabudováno v naší vlastní platformě?
