"Já se pustím do boje s ekonomií"
"Na záchodě máš platíčko"
plně puzený odpor těsného ticha
samolitá euforie posledního "dechu"
euchristie
Viděls někdy rybu?
"Taková to byla záplast"
jsme taková dálka
- přeci pomalu ale jistě
Jakej máš furt problém?
Nabízím policistům ruce?
Nikde nikdo - k analýze
biologického vztahu
psychiatr nepřistoupí
- chce chránit
- já rozkládat a brát
vyhrnovat ještě stovky mrtvol
já, nájemný funebrák dětí
V austrálii mám problémy
Jasné ano by zítra sdělilo víc
na náhrobcích vylisované
náhrobní svatební obrázky,
srdíčka z notýsků
pečlivě zabalená a zakonzervovaná
na plotu staleté "věčné" války.
Že všecko mě nezajímá
je zákon sociální existence
a dramatického vývoje
evolutivních entit
- stráta pamědi
a to zousfálna
Nihilismus, co se týče boty
a bota co se píše úvěrem
Zoufale zvedáme ruce
"Jednoho jitra se poserem!"
Považujeme hned vroubkovanou emoci za průnik
- zločin součinů
proti vlastním kořenům
Útok mršiny na jádro věci:
"já jsem taky mršina?"
- "to si budeš zodpovídat"
vládní projektil vyčistil pole
- zoufalé ticho
nářek - nebo spíš skřeky
frustrované bandy přistěhovalců
Celá naše generace se dala
na alkohol a drogy jakéhokoli druhu
Užitečné může být takové zastavit kdykoli
- zvláště jedete-li stopem
- a to jakýmkoli bez ohledu
na povahu trestního činu
Podat na psychiatrii žzlobu
ze správné diety
- klackem, pouty, kopanci
- tak tráví Pešek většinu času
Peškohra mě nadchnula
bezprizorní představení
polopropustného censorického displeje
zobrazení rybiček v akváriu
namísto neněžného pohlavního pessimisty Myšáka
- pak s cigárem civí do ksychtů kolemjdoucích
"bezuzdná alegorie soucitu"
v Hlavním centru diagnózy
a substituce restriktních elementů
Pozvedni pozvedni pěst
křtiny mrtvého -
nádherná píseň zániku
mrtvá poezie vyzvání soucitně
k devastaci norem i lidí struktur
mlčenlivá běst filozofa odmete figurky z pole
bez vazeb k rolím i vazbám
otužení splasklí otroci času ,- zániku
Chtěl bych být pojem
a do úsvitu protančit s větou
a pak se znekonečnit v nicotě,
nebo navěky vidět za očima
dýchat za nosem
Být jen pozlacená koule sedimentů
v pozlacené odsubjektované kouli Klímovy jistoty
dlouhou trubkou se vyředit ze světa
jen upjatým pohledem na pomyslný bod
komíhající a poskakující
