Nemáte pravdu, děláte nesmysly na Blog.cz

S rozhodnutím opustit spasitelské teorie a snahy, které se na mě sneslo začátkem léta podivně ubylo mých zájmů vůbec. Zda-li se na mém myšlení nepodílela pouze snaha změnit svět? Kdo ví. Nyní je realitou mého mozku naprostá absence inspirace, zájmu a často i kapacity. Dny se tak zkracují. Většina rozdělaných programů leží ladem, teorie o mozku vyčerpány, matematika stále nepřístupná sebemenšímu pochopení, každá skladba dostává jméno pokus##, a hlína co jsem dostal k narozeninám se stále vyhýbá tvaru, ze strachu že se nevyvine sám od sebe k dokonalosti. V podstatě už se v mozku jen protáčí utržený pásek "Něco dokázat" nebo "Něco dokončit" nebo "Něco vůbec dělat!". Tenhle stav kupodivu náhodné "kolemjdoucí" myšlenky na sebevraždu potvrzuje, a s naprostou lhostejností mě nutí takové představy přijímat jako přijatelné, lepší. Všechny děsné stavy psychiky nebyly schopné dojít takhle daleko - a prázdná hlava to dokázala. Vyhlídky na budoucnost jsou děsivé, minulost postrádá jakoukoli hodnotu, přítomnost je prázdná. Svět vidím spíš jako něco, co by mohlo být chybně, ze své podstaty, už však nevidím jeho chyby, ani nemám sílu něco někde z chybnosti podezřívat. V podstatě se jen nemůžu smířit s tím, že nemám ani temporální produkci, která mi obvykle vyspojovala celý horizont sebeuplatnění. Dost možná je u mě spasitelství nenegovatelné, takže to, na čem mi přestalo záležet jsem já, s čímž padl i svět? Bojím se svůj nynější stav popsat jako nejhorší vůbec, a nedovolím si to.