Chceme přežít

19. září 2009 v 0:07 |  Scriptor
Ubodejme upjatý tvar. Vypil jsem oči mrtvému, a stále mám žízeň. Chtěl bych popořit všechny ty podvraťáky, ať už chtějí jen oznamovat, nebo onanovat do dějin. Chytrý rozhrábne hovno na dvakrát, hloupý ho hned sní. Vývrtku bych snědl k obědu, k večeři láhev, a před pumpováním žaludku bych pozřel zmražený obsah. Ospravedlňuje mne jen noční netopýr, ranní bolest života a bezpředmětné psaní. Chtěl bych na svoji obhajobu jen říci... S dovolením.

Okradl jsem vás. Míním. Usazeni ve vrtochu hlodáme starověkým židům maso z pánevních kostí. Vychrtlé maminy tlejí strachem na hromadách svých dětí. Okradl jsem vás. Chápu již, kolik místností má předvídavost, ale stále nechápu význam budov. Chromý rozmlátil stoku palcátem, komunisté se za něj před demokraty přimluvili. Chápu již, kolik znamení musím vidět, abych neoslepl, a přesto uvěřil, že jsou to znamení. V prudkém chaosu. Rýžuji, vztyčuji, tmím, trmím. Chtěl bych napsat spravedlnosti: kolik běd jí prochází, jako žaludkem netvora. Rozpáral jsem a vylil tělo souseda do oné stoky. Vrtochy příčných kostí, omdlévám ve vašem příkoří. Ohromený dávkou amfetaminu, morfia, kodeinu, nikotinu, ucpávám si nos, uši, oči i žaludek. Lidstvo: ta kárná spása. Pedofilie, její osobní lidská stránka, histologie a patologie našeho myšlení. Ryjeme zobáky o nebe, fazóny naplavených kostnic, válečná varlata, i zplodiny krchovních příbytků. Hledáme útočníky, útoky, útky, úy. Nenacházíme potoky, protoky, protokoly ani proky. Obnažuji se na veřejné komunikaci za účelem zmocnění se veřejné moci prostřednictvím zmocnění se času veřejného činitele. Chabá záslepka mi myje ruku. Odtahuji se od výtahu, nebe, od vás i tebe. Chrlím jasné vidy: bolidiv, pozitiviv, negativivěl. Chrmám utnutého otroka. Vyřízám krchy. Mávnu perutí jakoby tisíc včel - chrápeš. Mlčí Jan, mlčí Matěj, mlčí Ondřej, ostatní žvaní. Chápu. Chápou, chápou. Vymýváte nám mozky. Je nám to již jasné. Chrlíte oslavy neexistujících priorit, míníte pohnutky smyšlených problémů, mlčíte k věci. Nejste ani dost zřetelní. Jste matní, rozmazaní, visíte ve vzduchu jako rozkládající se bedra učence. Vaše modré a šedavé hrudníky a močové trychtýře se třesou ve víru školních výbušnin. Vaše ploty jsou pochcány psy. Vytrhneme vám nohy ze zadků, a roztřeseme vaše vycpané hlavy v nekonečné ratolesti oslav smrti. Chceme přežít. Vás.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.