Osudem řádně nadmuta, uškrtila vědu. Medveděv rozlomil nebesa, a mračno Obamů s černými policejními pendreky v zadcích se rozsypalo po krajinách zápladu. V několika vteřinách jí ztuhla krev v tváři. Vypadala celkem zřetelně. Vyryla do dějin svou bosou nohou dlouhou osmičku, a nezapomněla přidat legendu správného nasměrování: maření času studiemi nekonečna jí odjakživa připadalo nehorázně směšné. Děti nechtěla. Věděla, že chtít není operátorem nad množinou dětí. Otřela si ústa leteckou hadrou, plnou oleje a odumřelých brouků. Když kreslila stromy, byly to stromy z lesů. Věděla, že kruh se v přírodě nenachází v dokonalé podobě. Taktéž věděla, že právě dokonalý kruh, je ten z nejstupidnějších vůbec.
Její přítel Jarda měl mývala. Je to medvěd, ačkoli podobné zařazení je fit i pro zpěváky jako Michael Jackson, nebo hromady haraburdí u přihlouplých, přestárlých a nevýrazných fešáků pod kůlnou či na půdě. Měl ruce plné jizev: studoval armádní strategii, a po nocích se bavil škrtáním novin. Bylo to pro něj něco jiného, než noviny číst: když sledoval slova a "fakta", jak mizí pod rozpíjející se černou čarou, myslel spíš na přirozenou část svého já, představoval si jak je otrokářem, a okřikuje všechny ty škarohlídky a pamětometače současnosti. Neklesl tak hluboko, aby hackoval federální zařízení, a zanechával na předražených magnetronech své výkaly. Takových tu bylo i bez toho přespříliš. V jejich domě byl jen černý mrak, rozbitý osciloskop, a lupa, položená na sesbíraných štosech skla z vypálených výkladních skříní. Defakto právě tahle kompozice znemožňovala archivačním robotům vstup a mapování prostoru. Zkrátka nebylo skoro nic, co by vyhodnotily jako nezajímavé, a tahle kompozice nevznikla jako hack, prostě to byly věci, které jediné měly tyhle dvě duše obklopovat. Věřím, že ani příroda tohle zvýhodnění neplánovala, a evoluce by se pod tuto lustraci jistě i sama podepsala, kdyby to ve své nesmírné předvídavosti ovládala.
Černá plenta obklopovala modré tělo, naložené v kouřící kapalině. Kolem běhali vědci. Když zrovna nenavrhovali úpravu teploty lázně, bavili se hrou prašť mě lejstrem přes lejstro, a já to udělám taky, nebo tě praštím do hlavy. Jejich mozky byly neoblomným mechanismem porodu vrženy na jednosměrnou kolej odečítání více i méně komplexních přístrojů, jejich ega byla jediné aparáty, jež jakoukoli metodu postrádaly. Čím více se shýbali, tím méně času měli na zhodnocení hrbatých zad svých kolegů.
Zajíci se zakousli do obrovské sušenky. Blesk. Tisk 10ti 1000 kusů. Trafikanti zatahují mocnými háky balíky tiskovin do svých upjatých scenérií nutnosti. Dítě okousává nanuka. Facka.
Syn je opustil už v patnácti letech. Nechtěli se tím zabývat. Vždyť jim sám řekl, že to není něco, s čím by si měli lámat hlavu. Chtěl založit vlastní firmu, spolek, nebo církev, pokud všechno klapne. Nakonec se mu to nepovedlo. Stal se z něj ožrala v jedné zapadlé provincii Afriky. V kapse nosil omletý kámen, který chtěl kdysi použít k usmrcení zmutovaného kusu hmyzu: byl to tak velký chrobák, že měl strach, že by musel uvažovat o jeho budoucnosti. Odstrčil hrnek s pivem a zadíval se z okna putyky. Stmívalo se. Vždycky chtěl vlastně hladit medvěda, uvažoval, aspoň jednou to zkusit. Ale věděl, že to vůbec není možné, aspoň ne tak, jak si to představoval. V myšlence se odmlčel. "Tyhle natřískaný končiny" - zabručel si po chvíli. "Kdybych tak jednou vylezl z bubliny... proč ta blána tak drží." Nadzvedl ruku, a díval se na loket. "Ztratil jsem se už dost na to, abych se už nikdy ztratit nemoh'!". Vzal z lavice svou hůlku, hodil na stůl kačku, a vyrazil do tmy.
Tupá garda z Berlínské zdi koukala na západ. Nikdo tam nebyl. Kvalifikovaný protagonista moci ještě nedal povel. Plukovník už odjel.
Kolem kříže za ten den prošlo několik exkurzí, hlavně z mateřských školek. Noviny byly té události také, svým způsobem, plné. Právo v té chvíli oslavilo hned tři narození najednou. Chatrná nomenklatura se dmula pýchou. Židů byly plné márnice. Panna Marie se na ně vlhkým pohledem upřeně dívala. Nemohla strhnout pohled - výjevy byly tak živé. Řeknete si nehoda... Sladkým hlasem si popiskovala nápěvy hitlerjugend. Shlížela na Hitlera a jeho umazané ruce. "Spi sladce", chtělo říct její srdce, ale zmohla se jen na chrapotivé vzlyknutí směrem k jeho matce. Celý život čekala na tuhle scenérii. Její syn přestával dýchat. Bude to už pár hodin co ztratil vědomí. Na co tady ještě čeká. Opět se ponořila do plátku naplněného pachem nemocí, anarchie a potřeného příživnictví. Pohladila fotku, na které dva staříci drží každý po části torza malé pruhované mrtvolky, a pokuřují z fajfky. Přemýšlela, zda je za nimi, v neviditelné vrstvě prostoru něco podobného... kolik dalších trojic těl se vejde jen za jednu jejich nohu? Když obrátila stránku, opět jí zavalilo teplo, když se před ní rozprostřely cely esesáků, plné karetních stolků, vzácných suvenýrů, a povznesené nálady. Není divu: ekonomika povznáší. Otřela si čelo, měla pocit, že se potí. Syn zas vydal ten podivný zvuk, jako když projíždí auto po nově asfaltované silnici. Vojáci už jí upozornili, že končí oficielní doba, a ať už v zájmu své bezpečnosti zvedne kotvy. Odložila noviny, a bez otočení se vydala strmou stezkou do města.
Tento produkt (dále editor) je krytý mezinárodními právy, a smí být šířen pouze v souladu s licenčním ujednáním. Editor je dodán "jak je", autor, ani kontributoři nenesou zodpovědnost za jeho práci, funkčnost, za chyby vzniklé jeho používáním, poruchy hardveru, ztráty dat, hmotné ztráty, či ztráty na životech. Při jeho výrobě utrpěli, nicméně jen jednou a naposledy následující židé: Guzma Woschod, Kantor Gutke, Wienmarz Gute. Žaluzie nejsou určeny dětem do pěti let, a stírací los s odkrytým výrobním číslem pozbývá platnost. Brzy mrtví, navždy vaši.
