Jednou bude velkou ostudou, že kdy existovalo něco, jako válka s terorismem a`la válka obecná.
Tvrdit, že vojenský zásah na nějakém teritoriu, může být součástí eliminace terorismu. Nebo dokonce tvrdit, že terorismus je nějak závislý na teritoriu, je holý nesmysl. Například taková akce, jako byl útok na WTC, je zcela a to naprosto zcela praktikovatelná, pokud máte deset lidí pro vývojový tým, tedy několik odborníků na informační logistiku, kteří zajistí platformu dalším lidem, kteří budou mít za úkol důkladně zmapovat terén útoku, tedy náležitosti, triky a bezpečnostní díry v službách které mají být před útokem prolomeny, nebo zneužity. Takže v podstatě stačí z úst do ucha zajistit zájemce, vzniklou sítí zmapovat odborníky, z ruky do ruky distribuovat zadání a předpisy informační logistiky (používání internetových kaváren, maskování konferencí, omezení komunikace...). Jinak řečeno, tací atentátníci, jací byli potřeba na WTC, nemusí umět zacházet z bazukou, samopalem, ani nemusí procházet speciálním teroristickým výcvikem. Kouzlo terorismu vždy bylo právě v jeho provizoriu, v tom, že není odkázaný ani na místa, ani na komodity. Ve stejném bodě spočívá jeho elegantní odolnost proti konvenčním zpravodajsko-militárně-justičním mechanismům. Existuje-li totiž nějaký neduh ve společnosti, nějaká těžká občanská bolest, 100%-ně využitelného teroristu v ní na vybraném místě vytvoříme takřka pokynutím hlavy. Terorismus je něco mnohem odolnějšího než partyzánství, protože terorista nemusí řešit komplexní situace, úkolem teroristy je dosáhnout maximálního, a zcela jen demonstrativního poškození hodnot cíle. Partyzán řeší klasické strategické úlohy, nemůžeme jej na území vytvořit, nebo alespoň ne bez povšimnutí. Terorista může být definován jako přesvědčený útočník, který může spáchat vše, a v libovolné míře - od zápalné lahve, přes klasickou vraždu, až po masový útok, nebo sabotáže. Terorista nepotřebuje specifickou úlohu, stačí mu poslat deset dolarů, tři falešné pasy, zbytek je na jeho fantazii. Partyzán je na místě útoku předpokládán, ne-li očekáván, nestačí mu zápalná lahev, proto je mnohem snáze odhalitelný.
Z tohoto důvodu lze klidně hádat, že WTC mohla být iniciativa lokálních kruhů, stejně jako mohl být samotný cíl - dvojčata, zcela náhodný. Lokální teroristé mohli být zadotováni, nebo jim byla vyslána místní organizovaná zločinnost v ústrety, a dělejte si s kapitálem co chcete. Takový přístup by ochránil útok před odhalením a prevencí, a zároveň by desocioval výkonnou složku od rodičovské organizace. Je proto logické, že to tak nejspíš bylo.
Podle mě je tedy zřejmé, že pokud pod svícen, do největší tmy, umístíme donátory terorismu, může nám taková síť prostě jen financovat lokální iniciativy, které si narukují nový "materiál" pro každou novou akci. Nejsou ani potřeba nějací "ideoví" lídři. Naopak, byli by na škodu, takže pravděpodobně většina teroristických organizací, které se k věcem "přiznávají" a jinak se prezentují, slouží spíše jako mystifikace, dezorientují protivníka, stravují jeho sílu v nesmyslných akcích. Tak se může jevit Al-Kajdá a Taliban. Pofidérní existence nějakého jejich pojítka odvádí pozornost od pouze "detektivně" odhalitelné sítě fundující terorismus, k bojům s neúměrně větším protivníkem, odvádí pozornost od základního faktu, že terorismus nemá základny, na bojiště, které je staré jak muslimské národy samy: bojiště radikálních větví Islámu. Pokud někdo NATO navedl na Afghánistán, nebo kamkoli jinam, věděl, že informační ticho, obklopující absenci "práva" v de fakto občanských válkách, že toto informační ticho umožňuje veřejnosti nahlížet na sáhodlouhou intervenci USA na místě, jako na více-méně "osvobozující" (ta absence práva pak znamená, že je v podstatě jedno, zda USA pomůže Talibánu nebo nebo jeho opozici), tím tedy útočník konzervuje vyčerpávající souboj na delší dobu. Osobně pochybuji, že odchyt jakéhokoli lídra, existují-li nějací "velcí terorističtí lídři" vůbec, nějakým způsobem naruší síť, právě proto, že nelze říci "existující síť", spíše instantní, a i kdyby, bude na něm maximálně vykonána slepá potřeba pomsty a "demonstrace nesouhlasu", abych navázal na funkční termíny J. Searla, velmi těžko lze předpokládat, že na tom jaksi dojdeme spravedlnosti! Spíše dostaneme kýženou návnadu.
Konečně to, že se nějaké speciální jednotky někde cvičí pro boj, už s terorismem nesouvisí vůbec. Tito cvičenci už působí jen ve svých občanských válkách, jejichž součástí je pozice Talibánu oprávněně jím samým nazývaná "vyhánění kolonialistů". Ať už je tomu jakkoli, je více než pravděpodobné, že funkce Talibánu je v této válce jen a pouze nacionalistická, konzervační, a subjektivně vzato defenzivní. Terorismus jako takový s Talibánem nesouvisí, nebo ne markantně. Terorismus je z velké části samoorganizací, živelnou, bez ostrých organizačních vrcholků a okrajů, a hlavní vůdci terorismu, lze-li je tak vůbec nazvat, jsou většinou lidé z podsvětí, či z vyšších mocenských kruhů, kterým financování určitých bezpečnostních destabilizací, přesně lokalizovaných, hraje do karet. Lze tedy hádat, že pokud nemluvíme o pokoutních, velmi "expresivních" teroristech, jakými jsou kavárenští, autobusoví a ambasádní sebevrazi, mluvíme o úplně jiných teroristech, kteří se však liší jen tím, že jejich úkolu pomáhá zrovna ten, či onen donátor, což vypadá asi úplně stejně, jako když dáte pocestnému napít, a o tři republiky dál dostane napít zas u někoho jiného, za jiných okolností, a vody jiné kvality.
Ať už je to s WTC jak chce, a ať už si Amerika nazývá válku sebebásničtějšími příslovci, a konečně ať už je z té mé analýzy něco takové nebo onaké kvality, je zcela, zcela matematicky zřejmé, že terorismus nelze vyhubit ani nějakou lokální genocidou, ani převracením režimů na svou stranu, ani zatýkáním opravdových teroristů - terorismus je na všech těchto věcech nezávislý. Jako příměr lze použít zcela stupidní schéma z informačních technologií, zejména jejich bezpečnosti: když antivirový program odstraní infikovaný soubor, nebo celou složku virů, naprosto nepohne globální bezpečnostní situací: viry se, jak ostatně říká p. Searle, poprav svých ancestorů nezaleknou, ba naopak, poučí se, lze dokonce říci, že boj s viry je jediným studijním materiálem jejich tvůrců. Takže když obsadíme bezpečnostním programem jednu složku, neudělali jsme pro bezpečnost vlastně skoro nic. Nakonec závažnější vzorec lze najít za tímto přirovnáním v metafoře programátorů virů k teroristickým aktérům: není v silách žádné, krom zcela totalitní a informačně podlé společnosti, vypátrat kořeny psaní virů, a zatočit s nimi. To bychom byli úplně někde jinde, kde naštěstí ještě nejsme. Nyní jsme na tom právě tak, že, obrazně vzato, Microsoft si usmyslel, že nejvíce virů se píše na strojích Sun, tak sám vytváří viry, aby všechny stroje Sun zlikvidoval, nebo aspoň odstavil. Pro náš Sun je to sice situace neveselá, ale na druhou stranu zatím nemusíme každý den na protiteroristický scan mozku (nebo alespoň většina komunikací, které se honosí titulem "privátní", "zabezpečený", není tak snadno na pitevním stole, kde by pod plachtou "svobodný internet", ležela modrá mrtvola zcela prošpehovaného homo pluralis major).
Bohužel neočekávám, že kdyby takováto pravda byla snad USA odhalena, že by se vzdali humpoláckého boje s terorismem. To by začali občané USA páchat teroristické činy na své vládě sami. Pokud by nevystačili s lynčem.
Je otázkou, zda jsou si Spojené státy těchto možností vědomy. Je tu totiž možnost, že následují právě scénář ne nepodobný tomu J. Searla. Pokud však chtějí pouze demonstrovat svou sílu, razanci své "odpovědi terorismu", pokud chtějí na každý bodový útok odpovědět plošným rozvratem klíčových Islámských států, bez ohledu na transparenci jejich "napojení na terorismus" (ohavný sylogismus), pak si zahrávají s ohněm. Se strachem roste agresivita. Můžou tak stejným způsobem terorismus probudit, stejně jako uspat, a pokud je jejich primárním cílem takový pokus, měli by si uvědomit, že takovýhle drahý pokus-omyl, se navždy vryje do veřejného mínění, přinejmenším jako úspěšná virulentní spekulace. A konečně to proti čemu Searle brojí (chápání intervencí jako unilaterálních operací proti Islámu) se bude nekontrolovaně rozšiřovat, hlavně v silách Islámských, jež zůstávají doposud neutrálními. Bombónek na dortě: stavba demokracie zvenčí, zůstává nesněden, a pokud ano, obrací se v ústech veřejného mínění v entropicko-bulharskou plachetku - nesmyslný kus hadru. Nemálo lidí totiž používá pojem amerického šíření demokracie výhradně v pejorativním smyslu: a aby ne, vždyť nejsou schopni zajistit vlastní demokratické hodnoty, tak aby byly transparentní, spolehlivé a aby produkovaly svobodu. Každý laik v americké demokracii vidí chiméru, a v jejím šíření masku agresora. A to bez ohledu na pravý záměr USA.
