motto
Západ jde po islámu protože z nitra tohoto "vředu" vzchází úspěšně komunisma.
25/8/10
Na straně jedné neustálý "globální šerif" [¬3], na straně druhé země se svými plusy či mínusy - avšak také s právem na svůj život, na autonomii. Na straně jedné nepodložitelné a přnmš. netransparentní obvinění proti Íránu, na straně druhé obvinění neoprávněná: morální, stranící ve vnitřních sporech - a také zcela ploché, mělké urážky vnitřních organel - bagatelní aj. tendenční evaluace jejich rolí.
Omlouvá existence boje o moc - tak obvykle hemžícího se agitací typu - svoboda chybí, svoboda tomu či onomu - omlouvá vnější intervenci, a následnou okupaci, a nastolování vnějších a vnějšku poplatných režimů? Budeme opět svědky prázdných a neutrálních zpráv IAEA - nacion post mortem?
Kdyby důvody intervence byly nezávislé na reakci státu, a kdyby stát ve věcech veřejně zpochybňovaných byl zcela transparentní - je tu ta možnost, že bychom zde, "na druhém konci světa", museli poslouchat pravý opak?
Na druhou stranu bezpilotní útočníky: jsou vůbec Íránu něčím jiným, než do očí bijící, drzou výpovědí, o stavu zhýralé "Západní morálky"? - která káže konvence válek, diktuje smlouvy, ty nepodepisuje, a konvence vývojem nových svinstev obchází? Vždyť k čemu je vůbec bezpilotnost letounu? Je snad nedetekovatelný? Je snad ekonomičtější? Nikoli - je navržen pouze proti sedlákům! Jediné co umí, je neslyšně se připlížit k menší skupině lidí, a tu naprosto a libovolně zlikvidovat. Je to pouze predátor civilistů - kteří jsou právě, podle, prvním bodem definice teroristy.
Írán tedy, vsázíme-li na nesrovnatelně vyššího ducha Amerikyλ1918 pouze ukazuje zahaleného strašáka, a k malému zlomku naslouchajících mluví o novele válečných konvencí - novele žadonící o odstranění clony atomových zbraní, abychom viděli nové metody - integrované ideologicko-dizinformační války kde i konkrétní válka hraje dvojí hru volavky, a kde všichni "přátelé" slepě věří jinak zcela tichým agenturám obrněného, paranoidního státu, a kdy kompozice válečných a "teroristických" operací několika let umožňuje akceptovat vyhlazování předem neurčených počtů domorodců, převážně v civilním prostředí, zbraní zcela tomu přizpůsobenou, a kompozicí ideologickou, pevně k té dějinné konstrukci přilehlou, takovou, že bez ohledu na nebezpečnost takového "souboje" (vzpomeň Lidice - atentát - terorismus // podezření - vyhlazení) lidem obzvlášť nevadí ani manýry samotných vojáků a nehorázná zvěrská tupost zodp. vel.. Lidé v podstatě počet tzv. "zcela jistě" civilních obětí akceptují nikoli jako chybu - spíše ještě i jako plus, pozitivum - protože s válkou proti terorismu rozrostla se ještě neuvěřitelně mohutně nejen Islamofobie, nýbrž i Arabofobie (a paraziticky kvetou i jiné rasismy, jako příbalky selektivní, z chudoby a třídního násilí rašící paranoi - "hledání" viníka). Výsledný obrázek, ač působí s kooperativním duchem a důvěrou opozičních velmocí Íránu lépe, více, jakoby "dobro mělo šanci", a nevinní (takjistě!!) mohli "svobodně žít", působí vlastně rozervaně - Západní bratrstvo mhouří poloslepé oči nad monstrhnusnými činy svého zámořského spratka, nevinní jsou stále ohroženi, moudřejší pokouší se s notnou dávkou neutrality hájit Írán, avšak po určitou mez, a Írán přikročil k abstraktnímu, absurdnímu a osaměle negativistickému umění.
