§13 Vědomí a vývoj

25. února 2011 v 11:48 |  Sapiens
Položme že, již od samého počátku života, možno všecky nosiče vývoje vyčísliti jako subjekty, pročež ale za dovývitek pokládati máme vědomí; uvaž že vědomíť basí subjektu, neb vlastnost vnitřního náhledu chápeme jako vědomí (ať už skrze tykadla, brvu bo lidskou výbavou a uzpůsobením). Je otázkou, vedle, zda že jest navíce k takovému nazírání zapotřebí reflexe, či-li zvláštní "jazykové identity" - vždyť stejnobuněčný čivec má se s počitky tak, že respektuje především svou identitu. Že svůj bytostný poměr k samoúčelu a čijům udržuje, přešel předmět žádosti reflexe u vědomí k taji, či bytost tato všelijaká pouta svá "teprva uvědoměle respektuje", vece rozpad se v pochyby teprve zbytečné a třebas matoucí. Tu pozůstala otázka, vůbec-li má se vědomí stupňovat čili vyvíjet. - No, tentokráte-li applikujeme nad vší čivou a reflexí / ne-reflexí souřadnost, nebo stejnorodost, teprv a s značným filozofickým sebezapřením máme krtka za, pro jeden stupeň, méně člověka. Proto vědomost a jiné podmínky subjektivity, bez terminologických pokřivování, stupňů míti nemohou. Cože pro nás konečně blízké zdravějším představám, příkladem, že "svět hluchého" ničím "chudší" světa ostatních není, i ba ostatní čivy tvoří mu více prostoru.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.