Co o Lybii víme nyní? Vláda je zhruba kubánského typu, lze se domnívat, že egyptský typ hospodářství podléhá italskému přehledu. Krize jistě na tuto zemi dolehla, a vedle je ústředním taktickým bodem západního módu civilizace. Lid tedy povstal z ekonomických důvodů, tak jako postupně povstane všude. Je to sice nesmyslné, ale na druhou stranu ani svět není zrovna obrazem dostupného rozumu.
Nevím jak jej chce lid zavést, na druhou stranu chápu, že konzervační snahy tekoucí od podpory západu Lybijské vládě, přes úřední podporu převratu, ústí v nelogickou úžinu dotýkající se lidu nejinak než hrubě, sprostě a nesrozumitelně. Tak tedy když lid chce zavést změnu, ať už jakoukoli, neboť naše západní žvástání a blábolení o demokracii vypadá asi jako když evangelická osoba označuje muslimskou za sprostou, když tato jinou muslimskou osobu nabádá, aby nejedla vepřové. Naši politici vypadají jako kněží, kteří bohabojně kážou posedlému a rozjitřenému, jak jej vidí, zatímco takto promlouvají o klidu duše a svobodě slova, za jejich zády, v jejich zemi, dusí se v hrncích jiné lidské maso. Mimoto je jasné jak působí bohabojnost, která se chopí příležitosti (jako hraná skromnost). Nadto pak již zcela zřejmé "my chceme ropu", a vy nám jí "nepřestanete dodávat tak jak chceme".
Nebuďme však nespravedliví, ropu chtějí všichni čtyři: ruskoamerická zásobovací koalice, evropská zadnicočistoplena, Suru Safír Kaddafí alias "Fun", i lid. Jedině lidu to nelze až tak zazlívat, pak ani tolik Surusafírovi: jak je to loženo a stavěno, Surusafír pro jinak politicky běžné nadprostředky asi nezaznamenal, že, a jak se změnily podmínky přísunu potravy dětem, starším osobám, nebo nakolik se zaměstnanecké poměry očistily až na svůj primitivní otrokářský základ, a tedy jak hrubé a bezohledné podmínky si mohou dnešní zaměstnavatelé ve světě dovolit, jsou-li i jim, předepsány nepříznivé podmínky.
Osobně na Evropskou ropu seru, ať si Evropa jezdí třeba na své prdy, stejně jako Amerika. Nesluší se stále opakovat, jak nezbytné je obnovit všechny typy alternativní dopravy, kolik pracovních míst to přinese, jak nesmyslný je prehistorický systém práce, udržovaný v pozici pouze handrkováním se v termínech kapitalismus, demokracie a komunismus. Když nic jiného nevymyslíte, pak se klidně začněte ohánět svými rody a nároky na dva tisíce let mrtvý strom, na kterém vaše superpraprababička věšela punčochy s přerostlými mloky. Jsou-li názory lidu na ropu, inventarizaci systému a invenci "hurá na Araba, má ropu a nám k dobru i demokratickou revoluci", pak ať si lid namaluje mikrovlnku na vlajku, a jde s jasnými kydy na trh. Tyhle plky si strčte za klobouk. Buď žádejte mírný průběh revoluce a napomáhejte oběma ozbrojeným stranám v orientaci a komunikaci, nebo deklarujte hospodářskou válku. I druhá světová byla o ropu, a už deset let před jejím započetím měli u prezidentů slyšení takoví, kteří věděli že přijde, jak přijde, a kdo s kým (Coudenhove-Masaryk, Musil), takže.
Lybijský lid zapomněl, že s ním také mnohdy jejich vládce byl. Lybijský lid zapomněl, že z ropných kleští Arabské země málokdo vysvobodí, a neví že ztráta orientace v osudu a potřebách svého lidu dovedla vládce na práh šílenství. Co takhle si v mezičase v klidu a bezpečí vyměnit pár slov? Ví jedni, co chtějí druzí, co si myslí o třetích a tak dále? O kolik se protáhne spor, ve kterém neví ni jeden hlavy paty? Nechte si tu diskusi moderovat ekonomem. Alternativním, kterému vlády dosud nenaslouchaly. Nejde o bezpečnost - jde o volnost, je to "jen" pročištění celosvětového vzduchu od jádra problému.
Neluvím zde o restauraci vládcova režimu, mluvím tu o ekonomické krizi, možných ropných intrikách, jdoucích až do frakcí jak lidu, tak governmentu, a vyjímce: důstojném nastolení především autonomie a pořádku, ať už s nebo bez dosavadního vůdce, ale především o vyjímce pro tohoto: důstojné sebereflexi vlastního násilí a násilí jeho, z hlediska nedostatečného pojmu o dosavadní problematice na obou stranách. Budete mnohem lépe žíti, ssadíte-li jej a ponecháte žít vedle sebe.
Mimoto měl by dosti nové republice co předávati, tak aby se užitečné zachovalo. Časy revolucí pověřených mocí lepší nebudou, nedojde-li k nadnárodní implementaci spravedlnosti, a nedojde-li k hlubokým společenským změnám, zvláště v pravidlech produkce, distribuce a výroby.
Nejde o komunismus: bez těchto změn bude nadále docházet ke kolapsům, jak na mezinárodní, tak v ekologické, tak vnitronárodní sféře, a ty si budou žádat nadále řady zaslepených obětí a lovců. Zachovejte si důstojnost, chladnou hlavu a autonomii. Autonomie je nutným podkladem rozumných nadnárodních přeměn, pro strategický bod, jakým bohužel je právě Vaše země, přeměn, které se budou muset dotknout regulace nikoli cen produktu, nýbrž odtoku produktu. V první řadě je nesmyslné, ať už jakkoli, vyplýtvávat ropu a jiné zdroje, tak jak je dnes bohulibým zvykem "svobodného trhu". Kdo se doposud připravoval k přechodu, který přichází, a to k nedostatku ropy? Dejte si to, prosím, dohromady. Uslyšíte mnohé o komunismu, uslyšíte mnohé od komunistů: v tomto ohledu, žádám, vybírat si od kohokoli to rozumné, a nikoli, to co má historická jména a sáhodlouhé vědecké podklady. Současná věda je zvětšiny v područí komerce a pod jejím příkazem směru se odvíjí, a komerce není zrovna prozřetelnosti rovna - neviditelná ruka trhu je pouze symptomem neviditelné rozumnosti svých kazatelů. Potud tito pouze chtějí svobodný trh, a znají pouze komunismus: zeptejte se strukturálně myslících, na př. sociologů, nebo umělců, potvrdí, že svobodnou rukou se lze ohánět pouze pokud pro nás ekonomika není ničím jiným, než diskusním fórem na téma "Kapitalismus nebo Socialismus" podtéma "Každý systém lze sestrojit tisíci způsoby, pouze tržní dvěma, čili kapitalismem, který není nejlepší, ale je jediný". Kapitalismus ani komunismus mě nezajímá: líbivá jména pro roztržky davů, které se domnívají, že nutno všem, aby se nikdo neměl lépe. Nutno to není: kdyby se všichni měli přijatelně, nevadilo by nikomu, že se má tisíckrát lépe - nelze říci že nikdo nechce luxusní palác nebo tisíc žen, ale lze říci, že většina to v podstatě nechce, když má své málo a důstojnost jisté.
Jistě, když chcete odpárat vládu tak strategické země, jako je Vaše, jistě shledáte, nakolik je tato vláda opatřena bezohlednou militantní frontou. Ale to jste vy, z dob klidu. Nyní? - chápu, že máte hlad, že se k vám chovají jak k zvěři: ale jací jste vy. Tím vás žádám o vyklizení pozic, ustálení dočasného režimu, alespoň jako je Egyptský, a o nastolení tématu, které nebere hospodářskou krizi, ani jako nutnost žádající byrokratických úprav, ani jako roční období, ale jako druhý případ industrializovaného světa, který žádá celosvětovou transformaci a zůročení rozumu, které bude čisto politických procesů a blábolů. Transparenty jsou asi tak vhodným prostředkem pro sdělení fakt, jako pistole. Nezajímá mě naprosto něco, co se jmenuje demokracie. Zajímá mě pouze celosvětová implementace schopná zapojit Somálsko, bez ohledu na křivky porodnosti, do čehosi funkčního. Funkční je pro mne nemyslitelno jako dosažitelné násilím či vládou. Tak nefunguje ani strojírenství, ani hodinářství, ani vývoj software.
Nebude-li do dvou let tento proces ve vývoji, čeká nás ohromná válka, přesahující dosavadní představy rozumnosti a svědomí, i objem nových duševních kompenzací, kterými společnost reagovala na genocidu a Hirošimu. Z dnešního hlediska je genocida a Hirošima jakž takž na cestě k uchopitelnosti rozumem, přičemž pro svou obludnost a snahu vykládat v těchto případech jedny za milé a druhé za zlé trpí společenská konstrukce i mezilidské vztahy na př. technologizací, přičemž za normálního stavu by netrpěla. To však bez inovace mezinárodních a produkčních interakcí bude o další objem doplněno. Válka přihraje zdroje těm, kteří se domnívají, že zaručí sobě, a snad i světu větší stabilitu, ale co ze stability přinesla druhá světová válka? Komunismus? Jistě, ale museli bychom zapomenout na USA nebo Vietnam. Tím ještě i SSSR patří k pokračování druhé světové války. A máme jí tu dodnes. Mimoto stejně jako zdroje funguje zbrojařství: zbraně nemá nejlepší bojovník, naopak, vše důležité na čem dnešní svět stojí, je osazeno vlastnictvím zbraní nebo významných zdrojů prostě podle pravidla "byl jsem první ve frontě". A to neplatí pouze pro Ameriku a její převážně lékařské a zbrojní vědy, to platí prakticky pro všechno, co udržuje miliardy v zdánlivé stabilitě. Do jaké míry se vítěz v tom kterém čekání ve frontě naučil lépe než jiní ovládat a chápat své zdroje je zřejmé na př. na ekologii: USA, Čína... Pokud co, Saddám chápal velmi dobře nikoli hodnotu ale morální hranice hodnocení - ropy.
Nešlo by to bez chamtivosti a už i bez revoluce? Utvořte autonomní transformovatelný rámec, nynější "rámec pro stabilitu" - tzv. demokracie, vyžaduje pro větší změny občanských válek: dále je to nepřijatelné, protože v revolucích není vidět na problémy, které je vyvolaly, nýbrž jen na lidi, kteří hájí trosky svých představ, nebo kompetencí. Váš vládce se o vás jistě chtěl i starat, a jistě dosud trvá u něj představa, že vás provede tím vším nepřehledným zlem, pokud chce, nebo nechce si uchovat své statky a moc, zachovejte mu větší část jeho statků a život, moc si - nechte předat. V nic víc nevěřím. ať už si naše bulvární deníky utahují z jeho návrhářského talentu jak chtějí. Nenechte jej nafouknout západními médii jako žábu.
Jinými slovy ihned se stabilizuj Lybie, nebo si ti tví nesvedení sousedé vyhalucinují humánní povinnost shodit pár nepřesných bomb a popravit pár nepřesných předáků. Výsledek South Oil Iraq a zahistorizovaný společenský rozvrat. Pokud budeš stabilní, a vydržíš to s bývalým vůdcem chvíli na živu, rozhodně nepodáš západu další "fakta" a Arabské křupanskosti, v které ve skutečnosti nikdy západ nepředčíš. Mimoto je to něco, co nikdo nečeká, a věř nebo ne, ani n e c h c e. Plán je "muset zasáhnout". Chladnou hlavu a mír s Tebou.
Doplňující text (vyžaduje fonty MS PMincho a nepovinně Palatino Linotype)
