20. 1. 2011, ZAIR (zpravodajská agentura Iránské republiky)
Pobožnůstkářství proti Muslimům "prošlo testem večerního stolování"(a tedy úvahy o podřadných rasách a etnikách či o prarozumu v genocidě a pod. nekazí večeři; pozn. překladatele) a mnohými je považováno za normální a nekontrovoerzní, sdělila konservativní poradkyně Baronka Warsi.
V přednášce na Leicasterské Univerzitě v střední Anglii Warsi také varovala ohledně pokusům kategorizovat Muslimy jako "mírné" nebo "extremisty" neboť to pouze rozvíjí předivo předsudku.
Také předsunula, že "patronismus, umělý způsob víry diskutovaný v určitých segmentech včetně medií" dělá Británii méně tolerantním místem pro věřící, podle zběžných výňatků její řeči citovaných deníkem Denní telegraf.
Warsi je 39-letá právnička Pákistánského původu, která se stala první Muslimskou ženou a etnicky minoritní členkou Britského kabinetu v posledních letech po obecných volbách.
Po svém výkladu řekla Muslimským novinám, že je spokojená se svou Muslimskou identitou v souvislosti s rolí v Konzervativní straně a ministerským postem.
Někteří pozorovatelé už dříve upozorňovali a žádali o zavedení parlamentního úsilí proti vzestupu islámofobie v Spojených královstvích této epochy.
Muslimský konzul pro Británii vyjádřil též hluboké obavy nad rostoucí intolerancí a násilnostmi proti Muslimským rodinám krystalizujícími až v takové útvary "extrémní pravice" jako Anglická Liga Obrany provozující pochody napříč Anglií proti architekturálním realizacím prostředků Muslimských duchovních potřeb.
- Náboženství by se měla všechna reformovat, především pak Islám, v sebeobraně, tak, aby se vztahy mezi nimi zjemnily. Více požadavek nelze formalizovat, nicméně ačkoli chybí jasný tvar, který by měly vztahy náboženství rozvinout, a jemuž by se pak měla náboženství poddat, je jasné, že změny to jsou hluboké ale také s neodmyslitelným vyvýšením těch tradičních duchovních potřeb, které mají zvlášť význam pro poslední staletí, a se zachováním těch, které jsou na ústupu pouze pro moderní problémy, a které by svou liberalizací nastavily kulturu do svobod, kterých si ani nežádá. Hluboká a konzervativní, podtrhující adaptace: především aby se náboženství projednou jasnými vztahy a pojmy vytrhla z politických a rasových, ekonomických a historicky-mezinárodních diskusí - kde jsou dosud jako argumenty i stanoviska dosti snadno použitelna.
- Ekonomicky vyčerpané státy by si měly uvědomit, že se mohou od občana uživit, a v tomto směru zajistit základní aparát. Mezinárodní obchod a ekonomiky od něj odvisející jsou hezká věc, ale když zrovna nefungují, usnadňují celý sortiment od rasových a občanských válek až po bujení mezinárodní. V tomto ohledu je tedy nutno vzít v potaz historické fungování řemeslně zemědělných společností, a jaksi rozčlenit možnost státu od nejmenšího prvku. Ideální by bylo rozřešit otázku nové technologie jinak, než uzavřením hranic - tak, aby dva sousední státy byly na tom v podstatě lépe, že se přeshraniční obchod roztříštil nebo přeměnil v řízenou věc nebo že se s ním stalo právě to, čím nutno vyřešit problém ústavy, řemesel, ekologického nedostatku, obchodu a konkurence. Dominantním členem mých ostatních prací na toto téma je komplexní typ měny, který rozeznává typ hodnot, a umožňuje i nesměnitelnost (ta už pak může fungovat pouze přímo a smluvně).
- Izrael by si měl se svým problémem velmi pospíšit, neboť se jinak mnohé mé predikce ohledně paliv, antisemitismu a válek splňují. A měl by si s ním pospíšit tak, aby byl dáván jak židy tak araby za vzor, a chápán jako ráj míru, shody a rozumu: měl by se stát náboženským švýcarskem, ale to pouze na základě jasného pojmenování věcí a dějů, které by k onomu souznění těchto dvou do sebe vlitých živlů logicky proudilo. Umělý rajský Izrael by zapáchal věznicemi nebo auschwitzy. Měl by si s tímto pospíšit, a to z obou táborů, s nebývalým rozumem a neznámým ještě citem, překračujícím vliv historických afektů mílovým krokem, neboť přeměňující svět zdaleka ještě může mít pro svou novou bídou motivovanou snahu inovovat dostatečné pojmy, a pokud někdo své pojmy ve špatnou chvíli v této době nemá, bude Izrael to první a poslední neštěstí pro další generace. Nějaká Evropská občanská válka proti tomu vyzní naprázdno, i kdyby stála všechny Evropany život: s evropskou kulturou se to má stejně jako s činskými dětmi - nevinný cynismus si umí jejich úhyn představit i v pozitivním světle. V tomto ohledu bych upřednostnil diskusi Izrael-Írán. Neboť Írán je právě střetem moderní a tradiční Afriky, čili střetem těch činitelů, které mohou ve svém nalézání pojmů zbytečně vnitřní spor Izraelských etnik převést na komplexní nesmyslnost války. Taktéž platí pro Írán: jistě je z pohledu zemí s modernizovanou vírou jakýmsi Islámským stařešinou tradic... jenže právě to tradiční není nyní směšné, naopak, určitá obousměrná diskuse mezi oběma světy by mohla prostředí pro Izraelskou definici míru, na němž si, podotýkám, jak Rabí tak Mi-Amýn zakládají chápání Boha. Roztržení pytle zvrácenosti nad tímto státem by mělo dalekosáhlé důsledky, a pravděpodobně by pouze vedlo k zezápadnění všeho Muslimského a postupný přechod k Atheismu... což je sice úchvatná politická podívaná čítající obvykle tři až pět staletí, ale není to ničím zvlášť užitečné, tedy vedle rozvoje trestního aparátu v kooperaci s rozvojem kriminálního života. Kdyby si Afrika našla cestu pro náboženství i pro naplnění potřeb národního života pro další tisícletí, rozhodně by to nebylo na škodu, a určitě by to mnohem méně hrozilo Orwellovskou podívanou, než kdyby se všechny národy světa slily v AmerickoEvropský byrokratickovědeckoatheistickokomerčněmódněcynickykreativněapatický model chápání svobody a provozování myšlení a společnosti. Neříkám rozhodně, že jsme v Zoo, a zachováváme pověrčivou faunu: naopak, oba dva tábory jsou z Nietzschovského hlediska myslitelné jako rozumné... což maže "problém mezi náboženstvím a vědou", který si dovolili do filosofie podstrčit páni nábožní i vědečtí. Pro Muslimy tedy opatrnost, pro ty v Evropě obezřetnost a provokativnost, pro ty v reformačních silách a kanálech vytrvalost a zdravý rozum, pro Izraelské kreativita ... a důsledný výklad nikoli náboženských textů, ale nábožensky-tradičních pozdravení a zvyklostí.
