X\I
Uvážíme-li aktuálnost nadbytku produkce a předejmeme-li nedostatky v distribuci i nesmyslnost mnohých výrob lidstva, pak stejně, jako je nakládání s šílenci odsunuto ze smysluplné roviny, nebo jako je trestní právo posunuto na pochybnou rovinu "nápravy" (od prevence, nedostatku v vzdělání a společnosti), tak lze pak i pracovní činnost nesmyslně rozklenutou nad žebráctvím a neexaktní, až spekulační odměnou, chápat jako posunutý obraz, ve kterém se přírodní teleologické pragma práce a výtěžku prakticky zcela rozkládá v zástupnou regularitu legitimity: zaměstnavatel tak zakládá především svazek distributivní legitimity, sám se tak stává jeho koncovým bodem, a teprve nyní, když odměny úplně nesedí, a sama práce, ani její produkt nemá racionální hodnotu, lze uvažovat společnost produkující často nesmysl, často toxický "symbol" a vedle umožňující žebráka a přebytek vedle masy střední chudoby.
- positivní sediment: Foucault, Young; negativní Engels, kapitalistická restaurace
X\II
'Ve shodě' "bavit se s chlapci" o pornu se cítí trochu jako "diskutovat" s děvčaty "své" problémy: menstruační věda se hodí vedle filosofůnie či "černého sloupku" policie s lékařskými detaily vnitřní teleologie a vnějšnící se psychologie ke každému kafi, takřka. Zde je jediná úloha Takřků zřetelnější... Nadto obalující imunitní vrstva pojmů ohledně srovnavatelné míry - špatnosti a sebezavržení svých šířek - působí nejen u vražd "z povolání" ajch. U filosofůnie se však obal točí kolem přijémajících či odmětacích pojmů pro vysoké Fetiše: zatímco dobrozloměr se plete co do rozložení sil po precharakterních předpojmech, výšníže si zas ztěží vystačí či poradí se "svým dualismem", natož jej znají překročit - černý sloupek a jeho formy stojí nad tímto cirkusem cynicky a snadno pouze proto, že nejsou trestány: byly-li by člověku by se z prosté fotografie autonehody zatmělo vztekem před očima, nebo by měl nadnesený dojem poklesku hodnot, nebo by se zkrátka pozvracel; zkrátka proto, že by bylo psáno.
- dodržovat jde všelicos (neslušno vypočítávat) (asijští tygři? arabsko-izraelští....oběti)
X\III
Neverbální komunikace je dvakráte pavědou, od dob, kdy plna touhy manipulovat, vystačila s rozdělením funkcí na nějaké a nenějaké: vydalo by na samostatnou subepistemologickou vědu určit různé varianty kofunkčních produkcí, přiřadit opět "motorovou vědu" skularizující morální motor. Zásadní chybou totiž je od rozpučení své manipulatoriky nechápat ji jako superpositivní vědu - čili kreativní zásahové prostředí vlastních pojmů a subpohybových obrazů: špatná basální definice manipulace a apercepce subverbálního, nespojitost dvou individuí avirtuálně předmětem představy - ach, prý, jaká dětská Vířička! - špatné souřadné členění myšlení, meziforem a činnosti s mechanismy ducha periferizovat zapoměté charakterismy obsahů v "FM" činnosti (bezděčné, integristicky serializované hyperparalelní "tiky a netiky". Čili chápeme-li odpočátku s transempatickým alibismatismem aktuální jho, nedotknutelnou specifičnost usuzování, právě říkané i pohybové jako vždy především spojené v centru identity, pak není úplně problém bez i jen krátkodobého zakotvení zde, výčtové superposice neverbálního "statusu" (už v definici manipulace chtěli bychom někým manipulovat) odmítnout jako nefunkční "druh věděckosti", ba dokonce jako neslučující se vůbec se skutečností bez dominantních škhrrrtů. Neodlišili jsme pořádně ani plochy osob od ploch domů; a tvrdíme, že určitá předejmutá souploší cosi individualitám obrazu vytýkají "v podstatě". Ve skutečnosti však sama verbální řeč je hrou pomlk a tónů, melodismatických gestikularit, pak teprve gramatických hexidentit, k tomu ještě diskursivních sémantizací s archaickou plochou sémantizačně-praktických regularit: a nyní tvrdíme, že tak zvaná neverbální řeč se má k tomuto jako chameleon s regularitou barvy proti jednobuněčnému v "izo-vězení", které uzavírá od možnosti volby či nedeterministické akcidence (extraintradeterminace; člověk - prvok), jako tento se svým chováním má proti soustavě regulačních písmem, kterými krátkým souborem prodloužíme a definujeme přesně celý jeho život - čili neverbální složka projevu se k druhé má jako porce vesmíru libovolně velká proti něčemu "digitálnímu".
X\IV
Kdyby lidstvo vyrábělo pouze "hrací" (hudební) stroje (tam kde i visuální je naprosto musikální), a pragmatickou 'texturu' pouze jako jejich "harmonisující" design, jistě bychom i "ve vesmíru byli" dříve a lépe, bylo-li by to tedy vůbec k něčemu dobré. Nejpravděpodobněji bez této změny projekt-příroda-člověk nikdy nepřereplikuje za solapokalyptickou nutnost. V tomto šklebně násilném přístupu vědy k "organismu" vývoj ničeho není možný: teprve když se věda identifikuje prakticky s organismem a na každé úrovni funkcionalizace se rovný s rovným smysluplně dohodnou na stavech či možnostech, a hierarchie účelů se naprosto protknou, teprve tehdy se věda oprostí od selfpartintervence, a namísto nekonečných nutností a možností či temnot bude mít konvergenci za pole jevů a decisivních akcí - takřka jako druhé tělo i oči: jenže tím momentem bude věcí myšlenky pochopit očima hynoucího rodu síť perspektiv - značně rozmělněnou vzduchem lidských samoúčelů. (monetární dysfunkce, a psychoautomatické pozadí čítající "alespoň za palec u nohy" všechna myslitelná "negativa světa" - jako pouze sémanticky dominantní symptom)
X\V
Dnešní "muž" vece Nic a "Mužskost" je shnilá bábovka: kdyby žena chladně vydeklarovala, že po staletí, co paměť sahá, měla s pohlavností pouze mesnstruační obtíže a klid od "určitých" otázek po smyslu "světa", celý prostor mužského chápání (sebe) by se zřítil v nic.
X\VI
Veškerá architektonická či etnologická strukturální sedimentce je vlastně druhově objektivovaná (izogenní) trajektoriální fosilisace.
X\VII
Monetární chápání hraje velmi pochybnou roli, pokud si představíme užitečné druhy lidí, jejihž prostor kreativity sotva má legislativní "port" a sotvá dá na "prodejnou knihu": nepochopeně dobří lidé, a tedy dobré společenské faktory, stávají se nepřípustně dobrými; prostor zaběhlé hieratické teleologie trestá všechno působení dobra bezohledným typem bídy, který nerozlišuje nic na prostředcích, než jejich dostupnost a cenu - čili nikoli jejich vztah k člověku bez nich se obcházejícím pouze za degradace činnosti, degenerace schopností, tímto typem bídy trestá vše to dobré, co neumí se marketingově zformovat a přes kanály kapitlistické produkce formou zboží se projevit. Ve zbytku se moderní duch obejde s tím, že dobro neprojevitelné marketingově má ideální prostor v politice či zákonodárství či na posicích kreativních ethik. Tento funkční prostor je však ještě mnohem specializovanější a jednostrannější prostředek realizací než marketing. |
- druhá strana hygienizace "společného prostoru"
X\VIII
"Alespoň na boty jsem si minulý rok dokázal vydělat" - tak padá "pracovně "záslužná"" diskriminační morálka zcela na zadek. "Proč toto chápat" - tak může padnout celá současnost v trosky fetišů a mýlek.
X\IX
Had - jedno z nejkrásnějších a nejvznešeněji jasných vtělění přírody: proto v bibli vulgárně odsouzen, a především jako "invalida po zásluze" zostuzen.
- velké a budící strach, osudy bytostí ve snech
X\X
Ještě jednou k pozitivům "ukvapenosti", když objektivita naráží na "žvýkačku komplexity a lží": všeobecná ukvapenost na př. soudů o neúplném pojmu alespoň vede k odsouzení řady ukvapených souvislostí, čili utváří se o věci alespoň objektivní negativní pojem: zatímco pozitivnímu možná chyběl právě tento rozruch.
- o neužitečnosti objektivního postoje u lidí s opačným talentem; brzdy v světě pojmův
X\XI
Základní smysl obecného státu: hranice, nesnášenlivost a zhrdlý pseudohistorický egoismus. Na druhou stranu jistě příroda rozdělila pokrývku lidstva na jazykové kotliny a zákotliště z celkem racionalizovatelných důvodů, principů a účelů (to především). Co nakonec zbývá jazykově odříznuté skupině, než hranice. A tím jsme opět na začátku: egoismus a nesnášenlivost - a mohlo by to být prakticky cokoli - jsou jen vycpávkou přirozené nutnosti. Tlak na člověka, aby se po menšinách jazykem odříkal většin vztahů, nutno je zdůvodnit - a tak lidé nacházejí tomuto svému "pohybu" různá jména: neodbytností a krutostí jména toliko odpovídající síle nevědomého pudu k jazykové a oblastní diferenciaci.
