Nemáte pravdu, děláte nesmysly na Blog.cz

     Makadam je zvláštní typ štěrku: nic pro lopatu, dalo by se říci. Zvláštní, že to zní jako "maká - dám". Jakoby to spolu nějak korespondovalo. Na druhou stranu je makadam věda: člověk si teprve v jeho přítomnosti uvědomí, že štěrků je více. A že mají i jména podobná Lemurům a jiným kostkovaným od přírody předložkám před postel. Ovšem zde by si člověk příliš nohám neulevil. Makadam, jak ho znám, je strašná kombinace těžkého, nerozbitného a ostře lomeného kamene, který převážně zablokuje lopatu už v menším počtu. Pod drahé chodníky lázeňských čtvrtí romexportních zapadavých měst, drahá dlažba, nedostatek lopat, odměřený na čtvrti kubíku na hlavních rozpočtových sezeních míchaný beton: a nemíchaný makadan. Není se pak čemu divit, že na technických službách dnes chybí vše, od respektu k bezpečnosti, přes bezpečnostní pomůcky, až po zahradnické náčiní: chceš lézt do kanálu, pak bez helmy a asistence, chceš lézt půl dne po kolenou v robahněném výhrabu, pak bez rozpor, a máš-li upravit krajinu kol chodníku, pak krumpáčem a lopatou na písek. Věcné. Doufám, že ne věčné. Nicméně jsou však technické služby dobrá volba pro libovolně vzdělané charakterní lidi, kteří vědí, co je charakter, čili na něčem o sobě jim záleží a to a ne ono od sebe činí. Tu vás kolegové naženou místo dlouhého otálení bez helmy opravdu kamkoli alespoň s humorem... onde by to i řadový kolega přenášel na tebe z nadřazeného pakolegy toliko s vážností koncentrákově poučenějšího osla...což je právě to, co normální lidi drží při zemi i bez helmy. On je totiž výrazný rozdíl, když vás španělský otrokář nutí strkat pracky do cirkulárky prostě ze zásady, nebo když kolega ve fabrice vám vysvětluje vhodnost respektování normy spíše než zdraví a bezpečnostních předpisů, jako by právě v tom tkvěla vaše nejhorší nemoc oddělující vás od veselého a jasného světa, a jako by dodržování něčeho jiného než toho pohodlně-pochopitelného bylo automaticky cosi hitlersky amorálního, nebo, když zkrátka do jámy tak jako tak jít musíte, avšak alespoň s humorem, a neméně humornými pokusy kolegů vypiplat až s vědeckou důkladností nějaký alternativní prostředek, který by ukojil vaši potřebu většího bezpečí práce.
     Používání použitelného a rozvinutí toho v nový směr, kdykoli náhoda nabídne příležitost... Změkčit čáry a zahnout pohledy: proměnit civění v cokoli jiného. Říká se, že jakákoli reakce při katastrofě je až 30% navýšení možnosti vyváznutí. Makadam tak na jednu stranu je anabiózou zbohatlíků, na druhou stranou aféliem technických služeb. Stupně tlaku na plochu změkčují oběhový systém, takže některé jeho cesty zanikají; zaniká bezpečnost, zaniká možnost chodníků pro všechny; vozovky se mění na cyklotrasy, cyklotrasy na pěší stezky, ty opět na polní pěšiny... kolem zanikají polnohospodářství, kolem nich zanikají osady, města stahují obyvatele, dřívější vesnice se obrací v původní džungli... Řešení makadanizace hospodářství jsou hned zkraje tři: jednostranná, dvoustranná a odstíněná: Zlámání desky změkčuje stupně tlaku. Úplně makadanizované hospodářství musí být rebyrokratizováno zcela nezvyklým systémem lomů... a to, než se aktuální tlak obrátí v prospěšné síly. A je to v podstatě tak ... možná, že je tak zvaná "ekonomická" krize vždy vlastně konfrontací starobylého členění společnosti s novými a ještě příznivějšími podmínkami. Možná tedy lidstvo, opravdu, pro svou blbost tone na horách, dusí se u moře, hladoví v sadech... a bůhví jaké obrazy k tomu ještě přimyslit... Pouze oběti makadanismu po sobě jezdí bagry a skáčou do výkopů bez rozpěr s anabiotickou ... polohou "v humoru".

Ještě s odkrytým zrakem na slovník, superpseudonáhodný
mafie ј≤
Též superpseudonáhodný
majorát ₣}↨ћ, dědické pr., fr. frank, lat. Tsche
Poslepu:
makadam Qţĺ)! tjě elj drcené kamenivo podklad
Poslepu a se snahou extrémně proložit výběr chaosem PgUp, Down...
makroevoluce ±Øέ♫ tonos-ed epsilon, priv use
Pokus ještě se samostatnými pohyby celého těla:
makroseizmika щЭНЏ
Kombinace čísel z příkazu Dir a Mem:
malacie (měknutí) Pώ
Manuálně převedené údaje náhodného čísla kalkulačky
abnormalita (-♥∙╙ьЗţΖл╖ь╙▄ћО
Manuálně převedené údaje náhodného čísla kalkulačky (násobeno pi)
má volba mezi absencí a abstencí v Êhjý◙─№Аы

Předběžný náhled na data, tedy dokud ještě nebyla rozvedena myšlením. Zcela hrubá náhodnost vytyčuje ještě subjektivně platné horizonty výběru, takže ke slovům se dostávají osobnostně silná témata která se jinak nedostanou na přetřes. Druhý výtah je naopak vnitřní zóna osobnosti ... dědičnost je asi téma postrádající u mne prostor systematizace a skladby. Zaslepení očí již ukazuje čistou vědomou identitu, kterou jinak mám, a tedy je normálně nevědomá (slovo makadam mne loni na technických tak nadchlo, že bych nejraději byl: světoznámým Mužem makadamu). Úplné vyřazení možné účasti vědomí již dochází k identifikaci s tím, co by nevědomí mohlo mít za nevědomí. Přespřísun tělesných podnětů (makroseizmika), který doufám alespoň zčásti odstranil racionální schopnosti těla snad naznačuje, že už ve mě kreativitu produkuje pouze fyzikální vesmír. Paměť počítače vykazuje oblý cynismus umělých inteligencí. Kalkulátor, ve kterém jsem ke zkonstruování použil asi dvacet výpočtů náhodného čísla mocněného náhodným číslem, a přičemž jsem také nechal dvakráte promluvit překlep, vykazuje již i neschopnost ukončit výraz, nicméně že abnormalita je dosti nesrdečné vyjádření... to snad ví i kalkulátor. Nyní se samozřejmě naskýtá ještě možnost nechat promluvit do konstrukce čísla ludolfovo číslo: tj. základní obecný výraz lidské přítomnosti ve vesmíru (číslo absolutně syntetické, ale pořád číslo). Tedy závěr vzorků utvoří předposlední princip kde ludolfovo číslo násobí naší rozvinutou mocninu trojmístných náhodných čísel.

Mafie je menší nebo rovna. Jsou-li tedy věci, jako mafie srovnatelny, protože jako mafie je? ... Vláda? Nikoli. Policie? Nikoli. Lékárníci? Nikoli. Opilci? Nikoli. Bobisté? Buddhisté? Je jasno, že já jsem rozhodně menší nebo roven mafii, zatímco o ničem jiném to nelze v každé situaci prohlásit. Rozhodně nejsem větší než mafie... na př. horší. A byl-li bych Hitler, byl bych možná větší než mafie. Rozhodně mezi sebou lze na daných exaktně rovinách různé mafie. Čili, je-li ve vládě mafie, pak, máme-li pro ní dlouhou složku a jasné závěry, můžeme jí pak srovnávat s mafií tradiční. Mafie je tedy jev tradiční: bez dodržení tradičních požadavků myšlení a fakt vztahovaných k mafiím, nelze cokoli srovnávat s mafií. A to platí i pro politiku. Kdybychom měli onen spis, všechna jména a důkazní telefonáty, pozitivní výpovědi... Onak to je jako u Musila, že v souvislosti s chlebem čteme na nástěnkách cosi o zločinném rejdění. Mafie je tedy jev tradiční a atmosférický. Zvláštní, že atmosférická je i tradice. Mafie, jakožto společenská forma kooperace nalézá se v rovině, kde všechny k ní vztažitelné praktiky a pojmy leží v oblastech družnosti. Toť mafie! Další věc, která jasně plyne z nadpisu je, že vše jasné o mafii již není o mafii ... je a není. Mafie je totiž skrytý gang. Jenže k tomu by jakýsi výraz m=<g nestačil... protože chybí j, a j-indexované =< je všechno jen, než jasné.

V mém jazyce by výraz zhruba znamenal, že praktiky dědění jsou typem ustanoveného pohybu hodnot (Francouzské: měkce latinské: modalizace; složená sponka: kategorie číselných objekcí: typ; pohyb nahorů dolů s basí, štafeta; h bez h je písmenko ne jako písmenko: ideální ideogram hodnoty). Můj problém je, že s definicí končí můj zájem o tento pojem. Možná celá pohyblivá třída těchto hodnot je u mne ponechána hnití. Kdo mne vlastně naučil nerespektovat fixní mechanické a morální hodnoty které zaručují mou vlastní jistotu? Možná prvopostoje v umění? Malovat i kdyby tomu nikdo nerozuměl! A podobná hesla politické strany, kterou nikdo nebude volit, a přesto přijde, aby ukázala, že je to možné. Kdyby to měla být věšťba, že důstojnická elita Francie a její třídy se mají držet při zemi, nebo si strhnout půl ořádování, nenapsal bych to: nebyla by to pro mne trvalá hodnota, i kdyby to mělo zvrátit svět v ráj, nenapsal bych to... dokonce i světové problémy si neuctivě vybírám. Snad problémy dědictví a lakoty nechávám stranou, že nemám tolik času na malichernosti, a snad i velké věci tímto byť jen ze setrvačnosti smetu ze stolu. Pokud vezmu znakový útvar samostatně, lze také říci, že třída peněz automaticky klesá, neboť popírá hodnotu zvířat: a zvířata peníze nekradou a nepoužívají, ač je to čistě ekologická možnost schůdná každé možné adaptaci a specializaci. Peníze totiž natolik smrdí svým úpadkem, že se zvířatům musí zdát, že je ostuda žrát ze stromu hnijícího, když jsou i veselejší stromy. Vězte tedy, že až dosáhnete jako lidstvo čehosi estetického, alespoň tak, jak je tomu v přírodě všeobecně (nikoli běžně), pak, budou-li tam peníze, je zvířata klidně budou užívat. A proto se také s člověkem nějak zbytečně nepaktují: člověk s nikým ekologické posice nemění, ani sám sobě, a baví se jen s tím, kdo mu tu jeho specializaci, ještě specializuje... Hrubě vzestupná ekologická pozice: proto má i dědičné - lešení, a směnitelné - hodnoty. Zvířata jsou vůbec korpusově nejčetnější negativní přítomností majorátu, peněz a směny. Foucaultizace (něco jako hyperproblematizace supersnadného) definice zvíře se tedy dochází teprve nad korpusem: což je vlastně jinak běžná praxe u jiných lidských definic: není o tvém problému zmínka ve slovníku ani v knize, není to problém... je-li to či ono řešením tvého problému, to zase řekne kniha nebo korpusově dohledatelná meziknižní aktivita. Ale je-li co zvíře, s tím se člověk odjakživa nepáře. Jistě, chce-li potvrdit existenci objektivních fakt a vědy, musí si zkrátka o některých životně zaběhlých věcech nechat na rozum zajít chuť, a nechat si o nich pouze zdát někdy historické noční můry. Více než dědění mě tedy evidentně zajímají měnové reformy, psychopatologie věd a realita "zvířete" ... čili nejzběžněji vědecky "kolegy" ... když už mám být vědecký, musím se zvířetem umět jak zatopit, tak jej sníst, a tak s ním vést kolegiální diskuse. S oním zatápěním to ovšem je pouze právně nutná možnost, nikoli schopnost hodná zasazení do pedagogických syv. Ještě jsem nepřipojil význam písmene v rovině výslovnosti: Tsche. Nietzsche a dědění? Myslím že zmiňuje cosi o schopnostech. Tschechien? Myslím že mají problémy s něčím jako dědění. Nietzsche a Čechy? Hodnoty? Nevím, podle mne Nietzsche cosi zdědil po Češích i Češi po Nietzschem. A ovšem Nietzsche víc něž co větvičkou ukazoval na věcech nezvykle rozsáhlých, jako třídy, Francouzi, že ony věci se pohybují v určitém smyslu jen nahoru a dolu, a jsou i věci úpadku. Tím jistě chtěl ukázat možnosti tehdejšího rozumu svým fanatizovaným souběžníkům: komunistům, nacistům a pod... aby v jeho metodice bylo jasné, jak žabích perspektiv tito užívají k demonstraci tříd a vztahů. Já jsem vlastně také nejdříve dlouho chránil ideál, že peníze jsou špatné, aniž bych jej uměl chápat a priori, jelikož bylo jinak nemožné obvinit jednoho ze dvou účastníků finančních havárií. Avšak jakmile tento ideál u vrstevníků opět odplul na vzdálenější místa, podléhající pouze záři přátelství - a kontroly, musel jsem o něm i začít přemýšlet. A pak, když jsem zjistil, že ani obzkoumaná věda o malichernosti peněz není vhodným prostředkem rebelování a protestu, převládla spíše věda o penězích obviňující oba účastníky katastrof, než nechávající je klidnému svědomí. Ale já a dědictví? Osobní rovina? Nevím, dědictví pro mne spíš patří nejdříve mezi přírodní katastrofy, pak teprve mezi matematické varianty snů o zlepšení situace, většinou pro tu nebo onu pracovní činnost. Vlastně mnou pouze žije svazek pracovních činností, chabě udržující mé tělo ještě nějak v použitelné podobě. Pak je jasné, že dědění se netýká ani mě zvrchu, ani jiných ode mne... alespoň ne pro svazek pracujících údajů, kterým jsem ještě jako dítě navrhl použít celý můj prostor ... až za hrob, samotu či sebezraňování. Zvláštní, že jsem se ještě nikdy sám nezranil, než v obranném sociálním chvatu.

Makadam je zvláštní typ štěrku: nic pro lopatu, dalo by se říci. Zvláštní, že to zní jako "maká - dám". Jakoby to spolu nějak korespondovalo. Na druhou stranu je makadam věda: člověk si teprve v jeho přítomnosti uvědomí, že štěrků je více. A že mají i jména podobná Lemurům a jiným kostkovaným od přírody předložkám před postel. Ovšem zde by si člověk příliš nohám neulevil. Makadam, jak ho znám, je strašná kombinace těžkého, nerozbitného a ostře lomeného kamene, který převážně zablokuje lopatu už v menším počtu. Pod drahé chodníky lázeňských čtvrtí romexportních zapadavých měst, drahá dlažba, nedostatek lopat, odměřený na čtvrti kubíku na hlavních rozpočtových sezeních míchaný beton: a nemíchaný makadan. Není se pak čemu divit, že na technických službách dnes chybí vše, od respektu k bezpečnosti, přes bezpečnostní pomůcky, až po zahradnické náčiní: chceš lézt do kanálu, pak bez helmy a asistence, chceš lézt půl dne po kolenou v robahněném výhrabu, pak bez rozpor, a máš-li upravit krajinu kol chodníku, pak krumpáčem a lopatou na písek. Věcné. Doufám, že ne věčné. Nicméně jsou však technické služby dobrá volba pro libovolně vzdělané charakterní lidi, kteří vědí, co je charakter, čili na něčem o sobě jim záleží a to a ne ono od sebe činí. Tu vás kolegové naženou místo dlouhého otálení bez helmy opravdu kamkoli alespoň s humorem... onde by to i řadový kolega přenášel na tebe z nadřazeného pakolegy toliko s vážností koncentrákově poučenějšího osla...což je právě to, co normální lidi drží při zemi i bez helmy. On je totiž výrazný rozdíl, když vás španělský otrokář nutí strkat pracky do cirkulárky prostě ze zásady, nebo když kolega ve fabrice vám vysvětluje vhodnost respektování normy spíše než zdraví a bezpečnostních předpisů, jako by právě v tom tkvěla vaše nejhorší nemoc oddělující vás od veselého a jasného světa, a jako by dodržování něčeho jiného než toho pohodlně-pochopitelného bylo automaticky cosi hitlersky amorálního, nebo, když zkrátka do jámy tak jako tak jít musíte, avšak alespoň s humorem, a neméně humornými pokusy kolegů vypiplat až s vědeckou důkladností nějaký alternativní prostředek, který by ukojil vaši potřebu většího bezpečí práce.

Když zhudebníme politicky-televizní ééé v nekonečné smyčce, tak, že její nekonečnost bude plně rozložena mezi dvě škály možnosti, které ani vedle sebe ani samostatně nic neříkají, pak máme samotnou teorii makroevoluce. Plus mínus prázdná množina věcí nabývá neustálým ééé, umocňovaným právě na osmou, až hudebně průmyslových podob dokonalosti. Jinak to vlastně nelze: lze možná říci, že nejdříve nebylo nic, a pak byl náhodou vesmír, to lze, ale tvrdit, že jakési nic, ve kterém se teprve cosi opakujícího se umožní, že toto opakující se "vnic" se stane právě opakováním "kvalitou". Jsme dokonalé nic...to buď, a nebo jsme se vyvinuli z nekonečné linie kvality. Každopádně se kvalita z "ničeho" nevyvinula, natož, aby ono nic, bylo původně "nekvalitní". Pokud se jedná o identitní rovinu totožnou s plus minus (rádoby) makroevolucí (čili pokusem této identitě dát jméno, který se vymstil), je to tedy subjekt prázdné množiny citoslovců překvapení zcela kolmou nekonečností, která zní hudebně (a to že si zní hudebně je jediná její náplň a smysl, jinak hudebně nezní: hudba je chaotický shluk hvězdného chvění, který je jedině milý svým nositelům, a to jen mezi sebou... jeden člověk ve vesmíru vychutnávající si hudbu je stejně tak nesmysl, jako žádná bytost a přesto hudební hudba... a je-li právě hudebnost to, co přepisujeme mezi přírodními formami na "zlepšování" čili "evoluci" a "vývoj", pak právě se to tak pouze jeví svým nositelům, ale ve vesmíru žádný akt hudby nebo dokonalosti nebo vývoje či změny není: jsou to pouze charaktery nás samých, které mezi sebou a mezi sebou na sobě můžeme prožít...a co jiného je věda, nebo náboženství, než subjektivním způsobem prožití? Nechceme rozhodně tvrdit, že je snad nějaký objektivní, nebo, že tyto dvě kvality jsou poměrné. Mimo ně není kvalit, a ony jsou vedle sebe)

Šenšč? Že by makroseismický netvor, v jehož náručí hyne se i rodí příroda, měl číslo šest, a ptáci číslo tři...? Nebo základ smyslu, sensu? Je předpříroda sklonem k cítění? Nebo předmluvou k senoseči? Nutno zde uměle asociovat, kdeže u plně pseudonáhodného tématu asociace vyplynuly na nejvhodnějším místě a hojně i v rychlosti: šetrnost, eště, náš, čech-čich-čas. Ona trojice pojmů dobře obkresluje subjektivní prostor makroseismiky. Na úrovni národa, jednotlivého nosu i v osidlech dlouhého hledání a hlídání... zemětřesení se neděje ani jednotlivci, ani národu, ani historii - ale právě všem. Šetrnost jistě předchází drobným katastrofám ... je vlastně praxí podezřívání společnosti z finanční nedůvěryhodnosti. Ale málokdo nedůvěřuje i plodnosti zemědělství či sdílnosti řemeslníků... málokdo si šetří, právě, konzervy - A to by bylo právě to lepší... i pro zemětřesení. A jistě, šetři vodou; jak dlouho nutno to připomínat, než se octneme po boku nepřipraveného světa v jejím nedostatku. Jistě by šetření s vodou per persona vedlo i k zvýšení širokoplochých šetrností k vodním tokům. Eště: dětské slovo, obživa z žabí perspektivy rozmazlovaného, protože zatím to možno, mláděte. Zároveň termín, který nejvíce cosi napříč společností opakuje, a termín, na který cosi mateřsky bezohledného ve společnosti vždy vyslyší: voda... znečištění: eště! eště! eště! Nevím, proč se lidé chovají jako dítě a matka tam, kde namísto podnášení laskomin jsou chrleny do vzduchu tuny radioaktivních splašek, do vody kilotony toxických splodin, saponátů, léčiv, odpadů z léčiv a barev, do země se ládují jaderné nálože... Společnost je špatná rovina pro výskyt kuřáctví.

Dnešní člověk je již ponejenčernobylský mutant: jeho způsob myšlení je něco, co ožije do vašich sfér, jakmile to má sokratovského střečka na svých kobylích zádech, a něco, co přestane vůbec myslet, jakmile od něj odejdete. Dnešní racionalita je nikoli rezignovaný a nikoli nevzdělaný produkt času ... je to již poslední stadium patologického nihilismu: když jí dáte podnět, hýbe se v jeho rámci, živě, hudebně ... když podnět zmizí, šplýchne zpět do sebe. Společenská rovina myšlenek je dnes, a to nejen na politické scéně, mechanikou interagujících pojmových celků. Je to plocha: jakmile přidáte libovolně prachsprostou myšlenku, neslučuje se s touto plochou než dvěma body, a to jí musíte ochromit a natočit do polohy roviny, prakticky jedno, kterými dvěma body. Libovolná myšlenka dnes v desce společenského myšlenkového pohybu znamená popření jeho celku: a stejně tak je tento pohyb, nikoli syntézou jej tvořících celků, nýbrž transakčním systémem výměny myšlenek, ve kterém vůbec záleží jen na náhodě, a na tom, zda se něco hýbe, než na povaze myšlenek samých. Jelikož tato plocha nesnese srovnání ani s vrcholným blábolem vybraným z jakékoli propagační brožury, hodí se pro tuto desku už jen: zemětřesení. Lidstvo je malátné. Myšlení je katatonické. Co nejhorší, že toto strnutí je zdola tvořeno rozgrupovanými tábory aktivních jednostranných "odvážných myšlenek". Když komukoli, kdo se chce podílet na myšlení doby, předhodíte, že není vůbec odvážný, přesvědčí vás, že naopak, že je neotřelý, nový, průrazný, logický... ba věcné fakty jeho tvrzení vám vyvalí oči z důlků, jak hluboce jste hloupí.. ale když mu předhodíte, že myšlení celku je mrtvé: souhlasí. To vás nejdříve nutí domýšlet, že je tolik pravd, že se neuplatní ... nebo, že se musí některé vybrat, vytvořit pořadník. Jenže je to spíše tak, že tyto myšlenky jsou podružné: jejich propagátoři chtějí prosadit právě jen sebe, a právě jen na rovině populární - která se bohužel shoduje s rovinou globální a integrační. Lidé tedy nechtějí a neumí chtít myslet spolu. To je ono, a to je ideové vlastnictví. Proto celek nejeví známky duševního vývoje, ba ani udržitelnosti podkladního materiálu: celek není ani dobrý deštník proti katastrofám a nemocem, ani dobrá rozhledna pro odvracení násilí a rozhazovačnost pojmů. Lidé si myšlenky nejdříve přivlastňují, pak je chtějí sdílet, teprve pak, když jsou "jejich". Lidstvu měkne mozek. Spolu měkne jeho přírodní superpevná organická struktura podél poledníkových křivek, prostoupena novými, ultradimenzionálními nemocemi: a není se divit, co člověk požívá, zvíře by rozhodně po generace nepožívalo, co člověk dýchá, rostliny nutí k stěhování, co člověk vytváří, sotva který hmyz zvolí k pobytu: kolik je na louce i na hnoji brouků... a člověk si na dva "spárové" broučky nadává, přitom jsou to poslední trosečníci v neobyvatelném prostoru. Právě proto, že je neobývaný přírodou, je obývaný: nemocemi. Mít doma trávník a nechat si tu běhat vše od myší až po králíky: nebylo by více nemocí. Vyměklý mozek, hází si pumami - teď to dává smysl, za který nelze se s čistým svědomím (bez "rozhodnutí", tak jako u Hirošimy a Nagasaki) se prohloubat. V obecnosti kosmického šumu jeví se lidské problémy již jen jako příznaky smrti...

Člověk beeeeeeez srdce ano, ale! vy, kteří vzletně stojíte v úpatí strží, vy, vzletní kvádři, hodnoty tučná nula

má volba mezi absencí a abstencí v Êhjý◙─№Аы
Záleží...no aby. Chybím, leč tam kde chybím, pro jiné málokdy, pro mě nikdy, nikdo nepotřebuje vědět, zda chybím podle plánu. Tam, kde "až bude záležet" nemá žádného smírného posluchače, tam chybím... tam, kde "nikdy nebude záležet" vždy chybět budu. Záležet, toť jediná věc, činící ze mě mě. I Hitlerovi na někom a snad i něčem záleží: leč lidí, kterým nejdříve kručí v břiše, a pak mají možná i hlad, nebo záležitost, těch je - bohužel pro Hitlera - nad Hitlera. Bez záležení není identity - to už čteme v jiném hávu (usilování až produkce, přírodní kreativita) u Shellinga. Identita je sama sebou, neboť jí (a nikoli "v ní"), natom záleží. A abstence a absence jsou vůbec nejobecnější deskritptivy přírody a myšlení. Nejsme u tohoto a onoho tématu, nikdy nebudeme pohlížet z této výšky do těchto hloubek ... budeme chybět mimo sebe, a budeme se občas zdržovat sami od sebe.

náhodný výběr témat versus jednotná konstrukce hledisek a směrů.
Je zřejmé, že úplná náhoda v myšlení není: každý způsob přípravy náhodných témat má určitý charakter ležící na křivce vědomí-nevědomí-příroda-harmonie, takže lze každou náhodnou systematiku témat využít lépe pro rozličné účely (to a to osvětlí osobní zasutá témata, to a to nás blíže uvede do otázek společenských..), čili nemáme tu jasný dualismus náhodných témat a témat systematických: témata systematická se také hodí pro tak určitou sortu věcí, jako témata náhodná. Systém a nahodilost libovolné formy a stupně jsou ekvivalentními systémy, máme-li je brát jako vyměnitelné nástroje. Dojít mistrovství v držení vlastního systému a užívání náhodných systémů v kreativním kontrapunktu, toť budoucnost budoucích myslitelů... báseň a post-moderní "vědecká" hudba ve "slohu" filozofického textu.

hra podvědomí v náhodě
Subjekt není identita vědomí: tak, jako naše vědomí může tu ohlodávat zbytky včerejších myšlenek a představ, nebo prohlížet pohoří na fotografii z různého století, tak je možnost subjektu ukotvena a rozvíjena v holografickém rozprostření. Všechny potenciální polohy našeho Já mají vlastní kriterialitu, kterou rozvíjejí. Různé proplétání syntetických matematických přírodních protoobrazů s předjímáním fotografické a nekonečné schopnosti jistého subjektu v nevědomí a tedy syntéza těchto postupů vybere určitou rovinu subjektu, ve které se budou nořit nová a neotřelá, vlastní témata. Dokonce ani čistě náhodné číslo, které zastrčíme člověku do kapsy, není k němu úplně bez souvislosti, a to ani, kdybychom byli také čistě náhodní "strkači" čísel: ze statistiky by vyplynulo, že každé kvantum losů, má už dávno kvantum svých výherců. Čili: i náhodné číslo vyprodukované proměřovaným poměrem pulzů krystalu v desce kalkulátoru mluví - za nás, z nás, a pro nás. Dodání systému syntetických čísel pak stupňuje obecnou či přírodní polohu našeho subjektu v daném čísle.

nutnost doplnit značky dle jejich logiky
Jak se ukázalo, může být i rozhodnutí dle libosti v procesu generace náhodného čísla - umocněním jeho odlehlosti od subjektivních poloh naší produktivity ... čím více náhodné číslo znásobíme naším rozhodováním, tím méně otisků nás samých výsledná úvaha nese: proto, když komplexní rozhodnutí proložíme již jen jednou náhodou, následky nám jsou nepříznivější, než kdybychom se namísto rozumně celou dobu chovali dle kalkulačky, a jedno rozhodnutí si dovolili vypustit. Čili není to ani tak nutnost, jako nová, dobrodružná možnost.

zcela strojní náhoda
Jak řečeno: pouze taková, o které ani nevíme, ani nedýcháme její vzduch.

výběr slovníku a znakovníku (zde slovník cizích slov a celá mapa znaků písma Arial)
Vcelku bohaté spektrum témat a souvislostí v případě slovníku cizích slov a základního písma. Jistě lze tento výběr zapojit do umění sladit souběžné myšlenky do horkých souvislostí tam, kde rozumový postup nevykřeše nic, než "dobrodružně ledový chlad negativistických vztahů"

nutnost ukončit samotný provaz
Možno uplatnit určité strohé pravidlo: na př., že se po vzorníku písmen vykoná pouze dohledný rozsah cifer displeje. Také lze jednotlivé cifry vykládat kreativně. Konečně už z experimentálního textu o makroevoluci plyne, že předěl mezi kreativním a náhodným není rovnou protikladnost...

možnost, že po racionálním rozvití vzorku možno opět doplnit náhodným vstupem samotný směr úvahy
Vyzkoušíme po uzavření korpusu předexperimentálního rámce otázek (myšlením se vztahy v hmotě myšlení a osobnosti obnovují a polepšují, takže, když náhoda koresponduje se svým adresátem, tak po promyšlení určitého souboru již hotových otázek, bude i náhoda lépe nové konkluze podávat)

esencialita takových vstupů podle níže zřetelných charakteristik pseudonáhodnosti "nyní smícháme seismickou produkci s počítačovou" a pod. zřetelná fotografičnost nevědomí
Uzavřeno samou přírodou tohoto textu

schopnost rozeznat všechny rozměry a charaktery slovníku, tak, aby na přetřes přišlo nějaké vhodné téma
Prakticky vzato určitá ztěží vytanutelná poloha subjektu umí odpovědět již dle titulku knihy, na které straně a kterém řádku je dané slovo. S tím nutno více a více počítat, čím více se chceme vzdálit od běžné polohy subjektu. "Něco vždycky ví, co my ne...a je-li toto něco i v nás, je, náhodou, nasnadě"

Interpretace náhodného čísla: trojčíslí lze na př. realizovat jako přejdi ve slovníku přesně na pozici X a další dvě čísla specifikují dvě, nebo čtyři základní pozice od tohoto místa, mezi kterými mohu dle své vůle zvolit - protože ona náhodnost může být o to náhodnější, když mne nechá i rozhodovat libostí o výsledku (ve výsledku mi piranran trojčíslelný závěr displeje 068 touto interpretací nechal vybrat mezi absencí a abstencí...)
Podloženo, rozvinuto

Odsluní, anabióza …╛╡╣ĽIJPº
Používání použitelného a rozvinutí toho v nový směr, kdykoli náhoda nabídne příležitost... Změkčit čáry a zahnout pohledy: proměnit civění v cokoli jiného. Říká se, že jakákoli reakce při katastrofě je až 30% navýšení možnosti vyváznutí. Makadam tak na jednu stranu je anabiózou zbohatlíků, na druhou stranou aféliem technických služeb. Stupně tlaku na plochu změkčují oběhový systém, takže některé jeho cesty zanikají; zaniká bezpečnost, zaniká možnost chodníků pro všechny; vozovky se mění na cyklotrasy, cyklotrasy na pěší stezky, ty opět na polní pěšiny... kolem zanikají polnohospodářství, kolem nich zanikají osady, města stahují obyvatele, dřívější vesnice se obrací v původní džungli... Řešení makadanizace hospodářství jsou hned zkraje tři: jednostranná, dvoustranná a odstíněná: Zlámání desky změkčuje stupně tlaku. Úplně makadanizované hospodářství musí být rebyrokratizováno zcela nezvyklým systémem lomů... a to, než se aktuální tlak obrátí v prospěšné síly. A je to v podstatě tak ... možná, že je tak zvaná "ekonomická" krize vždy vlastně konfrontací starobylého členění společnosti s novými a ještě příznivějšími podmínkami. Možná tedy lidstvo, opravdu, pro svou blbost tone na horách, dusí se u moře, hladoví v sadech... a bůhví jaké obrazy k tomu ještě přimyslit... Pouze oběti makadanismu po sobě jezdí bagry a skáčou do výkopů bez rozpěr s anabiotickou ... polohou "v humoru".

viz. Makadam: odsluní a anabióza

Použitá technologie: mapa znaků písma Arial o dvaceti sloupcích; slovník cizích slov autor neuveden, zdroj mdop.wz.cz/palm; CASIO fx82ms; Mike Pickering and Write textové pomůcky