(výřez krize zahraniční sekce Obamovy administrace)
Generál Petraeus informoval Senátorskou komisi Ozbrojených služeb v březnu 2010, že "Íránský režim je nejvyšší ohrožení první úrovně národní stability" v ústřední příkazové oblasti zodpovědnosti, v Středozápadu a Centrální Asii, základní oblasti Amerických globálních zájmů. Termín "stabilita" má zde svůj obvyklý technický význam: pod pevnou Americkou kontrolou. V červnu 2010 Kongres zostřil sankce proti Íránu s ještě závažnějšími postihy zahraničních společností.
"Sešlapují plyn k totální destrukci Íránu," podle Dana Plesche, režiséra Mezinárodních Studií a Diplomacie na Londýnské Univerzitě. "Bombardéry a rakety dlouhého doletu USA jsou dnes připraveny zničit 10000 cílů v Íránu během několika hodin," řekl. "Palebná síla USA zčtyrnásobila od r. 2003," zrychlujíc za Obamy.
(výřez o registrovaných Americko-Izraelských vojenských akcích v Perském zálivu, Britsko Izraelská media potvrzují koridor bombardéru přes Saudarabii, Saudarabie zamítá informaci)
Vzrůstající zásahy vojenských akcí proti Íránu jsou samozřejmě porušováním předpisů Spojených Národů, a určitým způsobem narušují i závěry a dohody §1887 Bezpečnostního Koncilu z října 2009, který posílil volání po všech státech, aby otázky jaderných sil řešily mírově, ve shodě s předpisy Spojených Národů, které zakazují užívání nebo hrozby silou.
(výřez o apokalyptických strašidlech analytiků)
V Americkém armádním deníku Etzioni urguje USA, aby neútočily pouze na Íránské jaderné ústavy, ale také nenukleární zbytek, včetně infrastruktury -- tedy civilní společnost. "Takový způsob vojenské akce je podporou sankcí - způsobit bolest aby se změnilo chování, a to mnohem silnějšími prostředky."
(výřez o reportech 2010, shrnutí obecných hrozeb v porovnání)
Studie jasně ukazují, že Íránská hrozba není vojenská. Íránské zbrojící útraty jsou "relativně nízko, v srovnání se zbytkem regionu," a samozřejmě podřadné, v srovnání s těmi Americkými. Íránská vojenská doktrýna je přísně "obranná, e vyvinutá k zpomalování invazí a tlačící na diplomatická řešení s nepřáteli." Írán má pouze "omezenou schopnost projikovat svou sílu za hranice" S ohledem na jadernou možnost, "Íránský jaderný program a jeho povolnost k otevřené možnosti vývoje jaderných zbraní je základní součástí jeho zastrašovací strategie."
Avšak, že Íránská hrozba není vojenská agrese, neznamená to ještě, že by to mělo být Washingtonem tolerováno. Íránským strašidlem neoprávněný růst suverenity, tedy neodpovídající Americkým globálním modelům. Přesněji je hrozbou kontrole USA nad Středovýchodními zdroji energie, vysoké priority plánovačů druhé světové války. Jak poukazuje jedna vlivná představa, shrnující obecné chápání, kontrola těchto zdrojů zasahuje "základní kontrolu nad světem" (A.A.Berle)
Íránská hrozba jde však za strašáky. Írán se také pokouší zvýšit svůj vliv. Íránský "aktuální pětiletý plán zahrnuje rozšiřování dvoustranných a regionálních, mezinárodních vztahů, posiluje Íránské vazby na spřátelené země, a vylepšit své obranné a odstrašující schopnosti. Měřeno tímto plánem, Írán se snaží zvýšit svůj růst vyvažujíc vliv USA a rozšiřováním vztahů s regionálními charaktery zatímco podporuje Islámskou solidaritu". Jinými slovy Írán s snaží "destabilizovat" region, v technické hantýrce Generála Petraeuse. Americká invaze a vojenská okupace Íránských sousedů je "stabilizace". Íránské pokroky ve vlivu na okolí jsou "destabilizace", takže zcela neoprávněné. Mělo by být dodáno, že taková zvrácená terminologie je již rutinní.
(výřez o Íráku, Libanonských volbách ´09, Gaze, Mubarakovi, Palestinských volbách ´06, Pinochet,detail Hamas a Hezbollah, Kennedy Vietnam, Adlai Stevenson!, detail Palestina, Detail demokracie a invaze Turecko-Iraq)
Obamova administrace byla opět rozohněna, když Turecko spolu s Brazílií vytvořily obchodní plán s Íránem, který omezil obohacování uranu. Obama chválil iniciativu v dopise Brazilskému prezidentu Lula da Silva, zřejmě předpokládaje, že to padne a poskytne propagandistické zbraně proti Íránu. Když to však uspělo, USA se vztekly a rychle to podminovaly pomocí Bezpečnostního Koncilu a novými sankcemi proti Íránu, které byly tak nesmyslné, že se vesele přidala i Čína -- neboť rozpoznala, že nové sankce podkopají Západní zájmy v soutěži s Čínou o Íránské zdroje.
(výřez Turecko-NATO, odstranění Turecka, ropovody Indie, detaily smluv neproliferace a smluv bezjadernozbrojných zón, Izrael - IAEA, US-UK=NWFZ, Africká jednota)
Obamovy rétorické nároky na neproliferaci získali spoustu obdivu, ba ocenění Nobelovou cenou míru. Jedním praktickým krokem v tomto směru je vytvoření beznukleozbrojních zón. Dalším je získání podpory jaderných programů u třech nesignatářů neroliferační dohody. Jako obvykle, rétorika a činnost jsou ztěží v souladu, a fakticky si protiřečí, v tomto případě, faktům, které za malé pozornosti projdou, jako většina toho, co bylo právě v kostce přezkoumáno.
Namísto praktických kroků k redukci vskutu obludné hrozby jaderných zbraní, USA dělá zásadní kroky k utužení své kontroly nad životem Středovýchodních ropně produktivních oblastí, pomocí násilí, není-li jiné cesty. To je pochopitelné a dokonce vysvětlitelné, když vezmeme v potaz převažující imperialistickou doktrýnu, jakkoli kruté jsou následky, jako další ilustraci "surové nespravedlnosti Evropanů", kterou oplakával Adam Smith v roce 1776, s příkazovým centrem odtud posunutým do jejich imperiálních zařízení napříč moři.
