Teleplán
Teleplán
Veřejnoprávní televizní ikony se nafukují - a klestí cestu nové marketingové strategii: odumření mysli a pokřikování opileckých blábolů od spodiny po spodinu. Při svém mrmlání pysky tyto plastově - oknové garantuinní - nafouklé - hlavy úpěnlivě cení své kostěné bílé dásně po obecenstvu, čekajíce mentální smích na ještě mentálnějších bodech genocidní historie, -ch hodnot&-í správy. Nikoli však přežvykováním náročně prochytralých tupostí je člověk živ, a pěstění libovolného však vřelého vztahu oděrač - poddaný právě musí povznášet zvrhlé představy místních ikon asociálnosti do provlhlé reality plenění a běsu. "Stát žádá rakovinu, protrhněte panny" - to jsou výkladní artikly šiřitelské civilizace. Ať šíří co šíří, již z titulů jejich knih umdlévá rozum a bředne duch. K jejich vpravdě krasomluvě stačí nám šmrdlání v zadku jakési postavě z TV-novin, a semo-tamo rozšvihané kočárky, či děti namixované se psy v hromadách trub a sutin. O akutnosti jejich vředu stačí, jak snadno lze takový text o tisíci stránek opírat o jasný postoj a svět fotografie.
Povykující neduh společnosti vyzbrojený balíky peněz a provozovnou slibotechny, rasistickým sprejem, trikolorou a dlouhými noži náš strach o rozum zrovna neumenšuje. Na svinském hrobě svinské perly.
Humanitární bombardování a demarkační čáry štědrosti - jaká to Santovská nadílka až z Praglu. A má-li vrabčí štěbetání a netopýří šmodrchání vlasů na tváři humanitárního inter-Vencismu dostát svého slova, na Prahu padá nejvýznamnější pohled - a dohled. Celá jeho definice a okrákávání z Hradů a hrádečků je jedinou jeho "morální a lidsky - právní" oporou. Bez té by se válel někde neopikantropním pseudohrabatům ve špajzu.
Čekají-li tyto sociální případy moudrosti, že neustálým štěkáním a upínáním ojí přemění filosofa na krákající havěť ukazující cestu vpřed hydrám, mýlí se, k takovým šklebům otylých chlebodárců lze vždy přiložit několik obecností, než cákat tu dovčí těm tu oněm, jak si lethargická jasnost komplexní emulze zamaňuje.
Konečně takový plán neuměl vyjít už tím bodem, ve kterém do něj quasikapitalističtí pseudokomunisté islámu zapíchli klacík "Protestu lidu západu proti kapitalismu". Z filosofického hýkání o kapitalismu žádný kontraktor pseudoreforem směrovanou rozkladnou činnost nevymámí. Filosof není škeble, aby lepil své sladké slovo po štítech "Prozatimní benzinové demence".
Je však ještě bezdušeji jímavé, že ony stále dofukované hlavy, za pulty svých veřejných prohlašoven, hlídaných tlustými slizskými dráby, se jaly moralizovat svého občana, kdyby náhodou měl zastávat jiný názor, než ten dofukovaný a stále probíhající "makedonský" - názor "na situaci". Kdyby takoví klamači pojmu chápali smysl a povolání morálky, nebyli by klamači - někde v ulicích nujorku by potahovali balíky nesmyslných tiskovin, a brumlali by stále do kola nějakou vyčpělou, urousanou pravdu.
Velkolepé mrvy demokracie, povedou nakonec k ustoupení mikrofonových posic hlasům syntetickým a vizážím tajně obecně zvoleným. Bude na nás hledět nejhorší představa lháře a zrádce, a mluvit bude nejsladším hlasem kongeniální milenky. Scénáře v pozadí tím budou moci zhrubnout, přerutinovat, takže vedle smíšených pocitů a reflexí, které nás při nezamýšleném kontaktu s odvrácenou tváří Velkého Bratra zaplaví, bude se jevit i možnost pocitu zostuzení a hanby jako něco historicky nevratně vzdáleného.
Války Velkého Bratra totiž budou zcela vytrženy z prožívané reality, a jejich dotek nás samovolně dovede tamtéž. Pro odpor nezbude racionalita hněvu. Obama je prvním zřetelným krokem k takovému nahrazení hlasatele předpřipravenou figurínou určitých Hesel a Kvalit.
