§1
Erastothenes řekl asi tolik, že k určení daného prvočísla potřebujeme znát všechna neprvočísla vyšší, nebo všechna prvočísla nižší, a že, mísíme-li pravidlo a zákon s metodou, zdá se nám, že dané prvočíslo je nějak závislé na právě svých soudruzích menších. Jenže právě to lze říci o jeho dělitelném "stínu". Tak nebo onak jsou prvočísla jevem dělení, a jiným zákonem, než pravidlem "zrcadla a sčítání" nejsou objektivně vyčerpána.
§2
Prvočísla jako taková nelze popsat funkcí, již pouze programem (funkce s pamětí). Nelze je tedy považovat za řadu s mnemotechnicky uchopitelnou frekvencí. Nicméně neprvočísla již za nekonečně složenou frekvenci považovat lze (s hlediska mnemotechn.). Vedle tedy parafráze, že prvočísla vrhají stín, lze ještě uvažovat pojmenování "sporadizující" frekvence, čímž je s hled. prvočísel řečeno celkem vše.
§3
Počet prvočísel k určitému číslu je též záležitostí pouze programu, a nikoli bez paměti zjednodušitelné funkce (vzorce).
§4 a
Zalomení prvočíselné osy se zakreslenými prvočísly (či pouze prvočíselné osy?) vede k zjevu pravidelných sloupců. Tyto sloupce jsou kondensační frekvencí všech "stínů". Jejich zjev i charakter je odrazem právě pouze definice bodu zalomení - čímž je upřednostněno vzorkování posledního zakresleného prvočísla, je-li též uzávěrem první linie (prvního zlomku osy). Sloupce nejsou žádnou vlastností prvočísel - a i na přítomnost dvousměrné čtvercové sítě reagují tvorbou nekonečna forem linie. Též lze toto poznání uplatnit při posuzování "číselných soustav" - kde závěrečný znak číslobecedy je také vůbec něčím číselné řadě cizím. Konečně číslo (ciferné) je vůbec jen úsporným převedením opakování (na př. A, AA, AAA) do symbolické paměťové předlohy, kde každý symbol o sobě znamená od konkrétního čísla abstrahované opakování. Dané číslo takové soustavy je pak (ve smyslu uspořádání symbolů - cifer) důmyslným zásobníkovým strojkem, na principu závitu: žádný ze zásobníků sám při roztočení směrem "-1" (v otázce po hodnotě) jednotky neprodukuje; zásobníky si pouze předávají obecné impulsy při svém přetočení (360), kdeže jednotka je strojkem potvrzena (nebo vyprodukována) jakmile se k otočení prvním zásobníkem vyjádří i zásobník poslední. Jednotka je tedy potvrzena tím, že prvním zásobníkem vůbec bylo možno pootočit. Z tohoto hlediska pak určitá částka peněz vypadá tím lépe, čím více zásobníků v ní na naši běžnou spotřebu peněz nereaguje.
§4 b
Standardní obecná soustava je definována pouze poloměrem kolečka. Zcela neobvyklých soustav naopak dosáhneme, budou-li se poloměry kolečka podle určitého pravidla dle ciferné pozice měnit: takové cifry však jsou již zcela obvyklé na př. u evidenčních čísel úředních, kde rychlotočivá kolečka "u zadku" čísla jsou na př. tři, o standartní zásobě desíti posic, zatímco za vyšší části čísla jsou zodpovědna kolečka se zásobou písmen, nebo i zkratek. Jistě je však možno pro určité číslo v dané soustavě zvolit i určitou sadu či řadu poloměrů, takže elementární soustava popisující konkrétní číslo bude se od sousední lišit něčím, co přesněji tkví v rozdíle podřízených číslic samotných. Takovou závislost pak opět popisujeme jako účinkování standartní soustavy nebo systému standartních soustav pod krytem soustavy nekonstantní, abychom o té nakonec mohli prohlásit, že pracuje, opět, nad obecnými čísly.
§5 a
Pokud by první stupeň počtáře vznikl z nástrojáře, tedy ku př. z vrány či opice, byl by Počet činností kolmou k Sestrojování: namísto výběru součástky dle (plánu a) její podobnosti s představou známého modelu plnění funkce z mnoha; tak přichází nástrojař s prvofunkcí podoby-jednoty věcí, uplatněnou ze zkušenosti, prostřednictvím aktivní modelové paměti, takže je schopen mít plán, a k němu teprve ve svém prostředí realizaci hledat. Tedy srovnávat nejen přítomné věci s funkční zkušeností, ale i svůj model s dostupnými věcmi - a třeba jej trochu upravovat (- vznik multifunkčních nástrojů). Teprv s touto konstrukci kolmou orientací je možno vydat se na př. pro určitý počet podobných věcí.
§5 b
Pokud naopak první stupeň počtáře vznikl na př. z hlodavců a jiných sběratelů, pak rozpoznání Stejnosti přišlo s nějakou důležitou potravní nebo výstelní novinkou, tak významnou, nebo tak častou a nepřehlédnutelnou, že by mělo smysl na získání takové věci zvlášť se rozpomenout, a tedy její shromáždění plánovat. V momentě, kdy jsou ve Skladnici věci příležitostně získané spolu s věcmi zvláštního významu, může přijít další stupeň, a to vědomé třídění. Tedy sběratel umí nejdříve stejnost přiznat, poté stejné v prostoru organizovat, a teprve jako stupeň této organizace vnímat již rozdíly mezi množstvím - nebo rovnou počítat. Jistě takový sběratel, který svou oblíbenou kořist hází na hromadu s běžným lupem nemůže za zimních večerů přemítat, zda nebyla zásoba speciality loni bohatší a pod.
§6
Základním grafem prvočísel je stupeň řídnutí. Opisem této křivky ještě o něco strmějším je pád zaokrouhlené odmocniny na nějaké předchozí prvočíslo (předpoklad T):
