Nyní můžeme s dostatečnou základnou přehodnotit samotný celek pojmu pokrok, tedy tu vrchčapku vědomí, kterou nosí nejčetněji populace i generace "nějakou již řádku let"; tak, že už jí nezřídka máme příležitost směšně zahlédnout u Konzervativnějších kultur, které se zdají samy od sebe vyšší jak u jednoty tak od slov jejich učitelů. Nyní oddělíme z pokroku vědu, abychom ji na konci cyklu opět přiložili, pro uzávěr aplikace již ozdraveného pojmu. Zaměříme veškeré zbytky okoralé důkladnosti k mantře, že massy se ve svých bolestivých stavech (když se utkaly s fantomem a uspaly čertem) anestenují osvětlováním pokroku, kde je možno otupit výkladem z geneze věcí - kde mohou jednotně oslavit souhru parciálních vývojů, a opřást tento, budiž, stejnosměrný svazek fantómů zápletkou romantickou: byli jsme okradeni bezláskou a láska po detailech obšlápla velké zlo, tak aby, bez motivu povětšinou, nechala zvítězit zamilovaný novomanželský pár prvosnoubenců: lidu a myšlenky /nějak/ lidové - tedy vyvinuté. Čili obraz bývá smýván a rozmazáván (odstraň lednice - doba kamenná) suky a letosukokruhy pokroku. Jistě věda pěje tuto píseň skoro nejvíce uvědoměle (Händel: milosrdná lež - neprůstřelná nevěsta). A k čemu po přidání studií jazykové krásy dojdeme, nad touto odchlípnutou dekou lenocha, věčného spáče (Evropana I. i II.)? Že čím hlouběji do historie po čichu jdeme, tím vyšší formy rozhledu a osobnosti nalézáme. Uvnitř této točité krajiny sbad za vzornou leč fingovanou překážku lze stavit Musilovu "koliku nepřeberna". Neboť sice je pro specialistu zatěžko domluvit se se specialistou, sice je člověku zatěžko, pro "šíři" vědy, patřit za svého bližního na týž svět, jenže právě že záměr není jednotný, a tím teprv upadá vůbec - jeho - sjednotitelnost. Naopak záměr ideální libovolné jednoduchosti vycuchal by z veřejného uvědomění zbytečné protiklady. Musíme tedy nakonec mít na mysli, že lidé chvátající vpřed byli již pro ony vysoké duchy starších epoch nutně lidmi utíkajícími pryč, a od sebe, s nejkrutější maskou vůbec: s pitoreskní přetvářkou, která vědomě, než aby rozložila Shellingovy argumenty vřelou součinností, vydoluje na opačném konci země z jam a nor tisíce nových věd a vědy napadené zakantuje novým zázrakem, takže vedle velkých slov velkého učence je tichá tma jeho ostatků, nečtenost Amosova budiž mu lehká - zatímco za kopcem jeho dolů oslavují se pitkou fantaskní bitvy - průměrnosti. Chci jenom říci, že mlhadlo pokroku bylo vždy velkými lidmi sledováno s chladem i nadějí: jako jejich ústup a zánik. Malí lidé naopak pod tímto krunýřem velkých duchů a mezi nejapnými manipulačními kulisami mocných všech dob tikají zprava do leva, dokud se ulice nezmění v krvavé jizvy, kde už tikat nelze - jen syčet, pískat, neb utíkat do posledních pozemských skulin, které kulisáci nezapočítali. Máme tedy především pod hledítkem viny nikoli střední třídu lidí majetkově, nýbrž rozhledově: ty, kteří svou přetvářku pokrok-argument kritice vnímají ještě celkem konstruktivně. Čili ty pokrokáře, kteří "na velké problémy nestačí"; Právě ty.
Konečně právě taková duchovní kasta tvoří rub všeho umění: kolem velkých ojedinělých vědců hledá zuřivě proud snažílků sousta úspěšků a sláviček, stejně, i když mnohem řidčeji v hudebním mistrovství, méně závadně, sic velmi zhusta u skladby, velmi závadně a zeširoka v malbě. Ve filosofii je tomu zhruba stejně, ačkoli filosof bezpečně pozná tyto spěchálky už z rytmu řeči: a obvykle postačí jen zavadit o definici jejich, psanou neb ctěnou - samé filosofie; málokdo klade ji věrně - alespoň - coby Shelling. Filosof vědec je právě tento druh; i alespoň má-li dost upřímnosti, ostává mu právě jen dětsky naivní zápal pro filosofy, a víceméně píše - prostě jen vědu, kterou si leckdy může být vhodno mezi filosfy rozpitvat. Naopak filosofií ctěné typy řemesla jsou tímto proudem snažílků a skrytých prospěchářů od proudu jakéhokoli zcela vymknuty - a odumírají; i sic jest to nevědomým produktem archetypu "pokrytý z proudů", jest to stále - charakterovou vinou; chybou k nápravě! Chceme říci, že popularisovaná řemesla tímto zaštiťováním massovým se názorem zcela vybíjejí řemesla lidová, a tedy právě ta, která nepotřebují ku své práci ani věd, ani historických podkladů, ani srovnávání. Prakticky musíme konstatovat, že užitečná tažná zvířata nevytlačil motorový průmysl: než snaživci v umění a vědě. - Dobrým příkladem budiž Einstein; typický jednooký tříprstý helót vzorečkové fabriky. Za velkého lze naopak považovat z "postmoderny" Gausse či Bohra, a vůbec kohokoli, kdo se projevil čistě primitivní rebelií (na př. točiti vesmírem kolem válečku spotřebuje -1kW). U takových lze čekat i jiné rozvratné tendence...
Další: popularizace vědy
