Nemáte pravdu, děláte nesmysly na Blog.cz

Ve filosofii zvrací se smysl života - jalové téma - v mravoučné, sec moudré, kázání. U víry již mravokárný způsob ducha smyslem života "jest."

V tom též řešení "sporu" náboženství i církve, nikoli filosofie, že obé nese kladné možnosti ducha lidu v ještě nevědomé formě, čili nejen nadčlověk je nečasový, nýbrž i vědec a věřící, který zasluhoval by a priori velké úvodní písmeno, a nikoli pouze jemnou ruku psychiatra či polstrovanou celu. - máte-li však již nyní právo žádati si úcty za své zásluhy, vy "kolegové" a "otcové", pak je vaší zaslouženou odpovědí otázky... Pokud co je lidstvu chybou, že právě nějak toužící po čistotě obou těchto svých kultur není naprosto schopno zařídit si vůbec hospodářský a raccový pokoj. Strach o svou existenci je vůbec jeho nejhorší brzdou i setrvačností degenerace či stagnace v hnoji.

Epiktétos je sympatický, mezi všemi zcela vyjímečně, leč poněkud ujetý. I z jiného důvodu byl by vůbec výborným mistrem předmluv k Nietzschemu.

Jak vidno, na Darwina se vážou stejní: typus pseudokřesťanského - "filantropa". Nacism, Socialism, Vědecký demokratism - s vývojem vstříc světlým zítřkům humanity ... aneb "jsi náš člověk! Ale jsi náš?"

Damasio je vyšším typem Wagnerovského člověka. Ježto je vědec vůbec, a ježto shledává jistou* Nietzschovskou pravdu o těle a intellektu právě v spojení své vědy s negací Descarta, vyplňuje právě přesně zapadajícím dílem onen obor, kterým by měla být filosofie - nadvěda. Nicméně je jeho práce v tomto záslužná, že již mediuje čistý přenos filosofického výtěžku do vědy, která se jeho prostřednictvím v tom chová částečně filosoficky, že vyhraňuje se positivistivcky proti církvi, pro vědecky smýšlející obec lidstva. Samozřejmě to však nikterak nedokazuje, že tím již je filosofie vědou, nikoli, ukazuje zde pouze své sousedství v lepším světle.

U Wagnera mysterium "Ježíšovy krve" pohromadě s antisemitismem a "příklonem k Nietzschemu" - dokladem jisté intellektuální ubohosti, nicméně velmi jistě charakteristickým rysem na jedné úrovni kolmým k Nietzsche-Tolstého průsvitu, na druhé rovnoběžným ke všem ideologickým zjevům na "běžné" masse - kde je "běžnost" vůbec urážkou