Komunistům po 2 sv. v. v zápalu Obnovy Lidového Života podařilo se dokonce (k popularizační vědě) vědu, beze změny v učitelském parametru (čili s hrstkou opr. stoupenců), postavit do čela i týla státu. Již od Benešova varování správně reagovali na kulturní i infiltrační půtky imperátorů, nicméně zásadně pominuli vlastní obraz konvergenčního zákona: ten řídí zbrojení, socialisaci, fasifikaci i intelektuální, vědecký, a další čistěji rozumově-duchovní roviny národních společností. Nástup informace jako samostatně se reformujícího komunikačně-mimetického "rovného pokroku" bez subjektivní identity tyto rozporně mezi národy a doktrýnami legislované a etisované zapomenuté tváře podobnosti v jejich adventním odstupňování teprve vyostřil. Proto jsou přeložené informace mezi doktrinálně pro-životními systémy dnes mnohdy naprosto negativní (ačkoli per socie-kratic rozdělují se pomocí nepřehledné nejmenší policii protilehlé státy v k sobě nějak naklamané parcely, na vrcholcích nezbývá než sestřelovat symboly z věží a chrámů špuntovkou otřepaných sofistik, vece křičet na vlastní národ o nutně domnělé propagandě jiného). - nu, popravy se občas musí dělat! - zklamala tedy věda, a zklamala paměť lidu: zradil přátele; vše asi z dlouhodobé války.
