Na jednu stranu jistě - hážeme utajeným hybatelům dějin - zejm. rozvědkám, kapku od kapky navracet vědění tak, aby masové vědomí rozuměji a bez protuberancí konvergovalo k biologické informaci, která je ústředním objektem všech krátko- i středně- době latentních informací. Zároveň však k tomuto nadrozkazu (s mírou a právníkem) dodejme, a to obzvláště přímo pro návrháře velkých i malých tajných pohybů, že nesmí být Nietzschem prokletá rovnost ani v tajnostech: utajené měly by zůstat některé věci, a mezi nutkáním tajit a nutkáním zveřejňovat měl by být, jak jinak, než svědomí - záškodnický, radostný rozvrh. Bude-li lid ctít ožebračený o tajemství svět, a nadto jeho skrytí červi budou tajit a zveřejňovat pouze v rámci svých praktických cílů, bude výsledek nanejvýš smutnou karikaturou pozemského života. A to o to smutnější, oč více rozhodnutí člověka zasahují celý život pozemský!
