Celkem snadno. Ale rozhodně ne pomocí vlády nebo odborů.
Bohatě by stačilo, kdyby se lidé konečně rozhodli všichni do jednoho podnikat. Neříkám obchodovat ... tolik obchodníků není třeba. Spoléhat se na nějaký velkoprůmysl je nesmysl. Konečně by rozvoj řemesla (i polořemesla) znamenal přítrž velkým řetězcům. Například kdyby každá vesnice měla pekárnu, každá vlastní zemědělskou prodejnu (sdružující malochovatele a malopěstitele).
Ale komu to chcete říkat pane?
Nikomu. Všichni chtějí mít šéfa, a rakovinu tlustýho střeva.
To je od vás nechutné!
Eh?
Že si nějak dovolujete!
To ani ne.
(to už tu všechno bylo)
Kolik je hodin?
Dost.
Dost na co?
Zkrátka.
Hm, tak díky, a nechte sæ zaĦìßŧ chuť/pod stůl
Jistě by bylo užitečné rozložit síly nějak lokálněji, rozhodně by to více odpovídalo našim realným možnostem a nedocházelo by k absurditám typu - fiktivní finanční transakce - jakési černé díry ekonomiky, které nás jednou prostě vcucnout musí- ,jenže kdybychom tuto myšlenku domyslili až kam lze, tak by nejlokálnějšímu rozložení sil nejvíce odpovídalo prosté uvědomění si a přijetí zodpovědnosti každého jedince, ale to je ona obrácená strana mince ideálu občanské svobody, kterou většina lidí tak ráda přehlíží - raději mají nad sebou šéfa a rakovinu tlustého střeva.. :( , a možná to ani není možné, při našem dlouhodobém filozoficko-společenském nasměrování ve smyslu ekonomického růstu by to nejspíš předpokládalo člověka jako racionální bytost a život jako program, což je vlastně idea komunismu :( - jedině snad, že bychom se dokázali vzát představy ekonomického růstu a procesu pokroku ve smyslu průmyslové revoluce.. Lze si to vůbec představit??