Nemáte pravdu, děláte nesmysly na Blog.cz

Pro níže uvedenou reorganizaci pro delegaci doporučuji na př. Hassana Charfo, přinejmenším jako pozorovatele, neboť v jeho osobě se i evropští komunisté rozcházejí ostře v názorech na situaci, řešení dokonce i v popisech dění a výkladech. Rozhodně trvám na tom, aby reformační hnutí jednalo s jednou z organizací, a to s UN nebo intimnější UAN, která s pomocí Venezuely požaduje TAKÉ jednání. Jakýkoli násilný útok na tuto a jiné osoby v opačném případě může znamenat absolutní chaotizaci všech dosavadních vztahů, na nekontrolované úrovni.

Rozdíl v mém a Ruském názoru není natolik ostrý, dokud nezapočítáme právě strategickou komplikaci, umisťující Lybijský lid, je-li vůbec jaký, do situace nezanedbatelně nebezpečné. Na př., domníváme se, absolutní diskvalifikace současného vůdce a přechod k reformačním snahám, může se právě na těchto strategických podkladech zvrátit v sérii občanských válek. Právě na tomto kritériu se ostře rozcházím s otcem: on i střední media požadují uspokojení a řešení, zatímco já před řešení stavím otazník, a požaduji nejdříve uspokojivé zajištění objektu. Situace, kdy bude plukovník i vůdcové ozbrojování ve vězení nadcházejícího aparátu Lybie je jistě bez většího překvapení pro mnohé okolní národy také uspokojivá, bude-li nadto nová vláda schopna dojít k spravedlivým soudům a závěrům, zároveň v souladu s nejpravdivějším míněním lidu, nicméně i takto tato modelová situace vzbuzuje nutně pochybnost k prošetření, a diskusi na mikrostrukturách, zda i ona nevede nakonec k možným destabilizacím soukromými, ideologickými a imperialistickými, jsou-li vůbec nějaké, organizacemi. Nutno mít tedy z mého hlediska především na zřeteli bezpečnost a nesvárnost mezi lidem, kterou právě Kaddáfí nenarušuje, nýbrž vyvrací. Je tedy na něm vlastnost, kterou musí vzít Lybie do svých počtů, jako pozitivní, ať už v ní má dojít k čemukoli. Míním tím tedy zajištění nestranného dohledu, kterého má být dojito především potvrzením z obou současných bojujících stran: "ano, ten a ten tak a tak jsou nestranní". To je jediné, co si snad od "dohod", kterých se tak bojíte, slibuji. To zaručuje jakous takous stabilitu do budoucnosti.

Tragické je správné označení, jak obětí civilních, tak vlastně postavení současných vůdců. Určitě je pozitivní, že se relikt konfliktu změnil v sofistikovanou odcivilněnou "golfovou" partii, určitě je ale správný náhled, nikoli, že je plukovník jaksi se svým přístupem z módy, a že by snad nenabízel svému národu dostatečnou sílu k reformám, které jsou asi tedy i jinak nutné, neboť krajina žádá v těchto globálních i lokálních podmínkách právě takovou hravou, silnou a impulzivní sílu pro svou správu, nebo spíše ochranu, nýbrž prostě proto, že lidé svému vůdci už nemohou porozumět. To je určitě důležité, a právě proto tragické, kolik si to vyžádá chaosu a násilí, teprve se k tomuto faktu dobrat. Připomíná mi to českou psychiatrii, uhánějící strašidla společenských kořenů (nebo jak to nazývají biopsychosociálních - což právě kdysi znamenalo prostě důsledně "psychiatrických") poruchy příjmů potravy (jako jsou anorexie, bulimie, obžerství, fast food): právě proto, že psychiatrie je jaksi jediným, na této neúrodné půdě posluchačské obce, kdo vnímá pravé důvody, a jakákoli osvěta, byť oprávněnější, padá jaksi jako mlha, kolem i nadále: hladovějících, kostnatějících, zvracejících pro krásu z časopisů, přejídajících se pro porušené vztahy k okolí. Tu plukovník mluví k svému lidu, lid ustrašeně utíká, zbytky se hádají o zbytky munice... Svět se změnil, a ten, kdo jej vnímá ještě jakž takž celistvě, je mu už právě tím starým, byť svět nemá ve všem vůbec tak jasný názor, jako vůdce. Nejen právě snažení plukovníka: i snažení všech přihlížejících a komentujících mocností, zdá se v současném světě odsud, nebo odjinud: již směšně. Není to však právě proto ještě směšné.

Proč tedy plukovník udržuje spor? Protože zachytil pnutí, na kterém se jeho země v absolutním obklopení láme, a toto pnutí byť by zato měl položit život zaznačuje, jako důležité. Jeho slovy "Není to tak jednoduché, uvolím-li, situace, kterou já tu na této hladině násilí hájím, může se kdykoli propuknout znovu, odcizením se těchto dožadujících se reforem, ale tedy i moci, od sebe. To, na čem stojím, to by zlomilo ve dvé spojence, revolucionáře.. a t.d.". A nyní, není již otázkou komu věřit, ale komu vůbec možno toto svěřit, nebo i jen sdělit.

Na druhou stranu vzniklé úsilí Arabských mocností ze spolku, již nabízí právě kýženou záštitu, kterou jsme tak snad žádali: určitě jako alternativa, proti Evropským bůžkům politické pološílenosti, mnohem bezpečnější a citlivější. Kdyby totiž Západ, s prominutím, zasahoval, jak je v jeho zaslepenectví obvyklým způsobem, je dost možné, že by tato tektonická plocha se všemi tlaky zlomu postupně prostoupila dění a názor Západu, a jeho dalšími akcemi by totálně "rozsvačila" Arabský svět. Taková budoucí hesla snadno si představit: "Máte právo na další Írák?", "Podívejte na Izrael, vy spravedlivci!", "Pryč s vládami Arabských zemí které dopouštějí další a další Íráky", "Pohleďte na masakry v Egyptě, západní loutky našich režimů!", "Ať žije komunismus ať zemře válka i parlament!". A to ani nemluvíme o polévce, která je v Afghánistánu již poněkud přivařena - jakou ta bude mít chuť, až jí bude mít společnost na stole, a nejen ve zprávách: to destabilizuje masy asi tak, jako Lybie destabilizovala dosavdní zaměření a formace národních a nadnárodních legislativ, asi.

Záleží tedy nyní spíše na diplomatických i polotaktických zásazích a nabídkách především v sousedském okruhu. Jistě by plukovník neodmítl práci někde v CIA, nebo azyl někde, odkud by mohl veškeré budoucí dění poněkud komentovat. Na diplomaciích pak je, aby tyto alternativy dle prostého úsudku zvážily, a zároveň, aby s oběma stranami vnitř Lybie zvážily nejbezpečnější zajištění a předání moci nad touto zemí. Za argumenty pokládám výpovědní hodnotu obou pozic v konfliktu. Britské nápady na ozbrojování jedné strany jsou zvrácené, v porovnání s řeckou formou policejní pistole. Toliko je třeba nabídnout oběma stranám civilní ozbrojenou pomoc, je-li třeba standartní policie, nezmnožil-li se na př. banditismus, dále léky na standartní poválečné psychosomatické neduhy, potravinovou pomoc (nestrannou).

Plukovníkovi doporučuji takto provedené předání moci, a volbu diplomatického receptoru, dle morálního sdělení, které chce po sobě zemi zanechat: může se i nechat popravit vlastním soudem, měl-li čas na Hugův devadesátý třetí, a pokládá-li tak důslednou shodu chápání vlastního slova se zákonem za něco, co bez krkolomného vzoru národu chybí. Okamžitá kapitulace ale nikoli okamžitá resignace, když už. Vynucováním stran Západních buržoustů se nenechte rušit, jsou nejnebezpečnější, chtějí-li upřímně pomoci, nejnebezpečnější především nejen sobě. Situace na zlomu je klidnější, a umožňuje nekonečné protahování tohot klidu, na rozdíl od vstupujících motivů (i vystupujících). Netuším do jaké míry je možnost konstitučního parlamentu reálná, tedy revoluční parlament, a Vaše právo veta, na dobu půl roku. Evidentně byste musel nabídnout něco nového, čili v tomto případě právě usnadnění nebo zajištění přechodu. Je otázka, kolik civilních obětí by si vyžádaly jiné postupy, kterých mohla dosíci ku př. Amerika, kdyby se zde jednalo pouze o jakési univerzální demokracii. Myslím že i AlQuaeda padá se stolu, byť byla možností nejpravděpodobnější: důvody budou prozaičtější. Zmatek, forma informací, vnější intervence, pohled státníků z televizoru.

V tomto osamocení jste navíc již příliš slabý, proto si dejte záležet, aby případně Vaše smrt, byla závěrem Vaší práce, nikoli ukončením. Vaše nejližší sousedství myslím přistoupí pouze na scénář azylu a-nebo zajištěného předání moci. Západ už má názor poněkud stabilizovaný, ale to na Západě ještě neznamená důsledné pracovní výkony, natož citlivé či obezřetné. Mnohdy ani pracovní a ani výkony.

Nová zpráva o vzniku komunikace (12:30 SEČ): z informací jasně vyplývá, že strana pro reformaci odmítá s Kaddáfím jednat. Na jednu stranu je zřejmo, že nemá naše informace (vyjma dohadů, ty má dnes kdekdo, i my). To může naznačovat, že žádná strana pro reformaci neexistuje, což je závažná chyba: tedy nutno připomenout, že se má tato strana řádně zorganizovat, aby v jejím čele stanul někdo absolutně hodnověrný, popřípadě vybavený dostatečným diplomatickým i tlumočnickým štábem. Pak ať teprve takto funkční celek vyslyší Spolek Arabských států, a znovu vyloží stanoviska.